Čarodějnice

Asi před pěti lety jsem koupila na  30.4. „Čarodějnici“. Mělo to být překvapení pro vnučku, až k nám přijdou na ohníček a špekáčky. Nijak zvlášť ji ale nezaujala. Tak jsem si ji přivlastnila.  Je taková trošku poťouchlá, krásně ošklivá, ale myslím, že není zlá. Dokonce si myslím, že je hodná. Nazvala jsem ji „Dobrá čarodějnice“ a vždy týden před „Pálením čarodějnic“ ji zavěsím před vchodem, aby hlídala dům a účastnila se našeho posezení u ohníčku.

Stále ještě jsme ve velikonočním období, které trvá až do Letnic, tj. letos do 31.5. V následujících dnech nás čeká magické období, které je spojeno se spoustou tradic, zvyklostí a vysvětlení, mnohdy tajemných, mnohdy děsivých. Vybrala jsem z nich některé, které mě zaujaly. Takže zítra nás čeká tradice Pálení čarodějnic, nebo také Filipojakubská noc, anebo Valpuržina noc (v německy mluvících zemích a Skandinávii) anebo také gaelský svátek Beltain. Tato noc je prý nocí, kdy zlé síly dokážou vládnout ještě větší magickou silou než jindy. Protože lidé opravdu věřili, že jim v tuto noc nad hlavami poletují čarodějnice, začali této noci říkat noc čarodějnic. Na ochranu před nimi se provádělo mnoho praktik. Stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní a lidé se snažili mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů. Čarodějnice totiž při svém přeletu na sraz očarovávaly vesničany, kteří pak chodili po polích a plundrovali vše, co si poctivě zaseli. Proto se v ten den začaly pořádat ohně, kde se právě „čarodějnice“ pálily. Kromě toho se v souvislosti s nadcházejícím prvním májem stavěla májka, uklízelo hospodářství a chlévy a umísťovaly větvičky do oken za účelem ochrany. Gaelský svátek Beltain se slavil zpravidla také v předvečer  1. května. Je spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů. Nejdříve byly uhašeny všechny krby a ohně a poté rozdělán „teine éigen = živý oheň“, rozžehnutý pomocí dvou dřívek. Byly zapáleny dva ohně, mezi kterými byl provázen dobytek, aby byl ochráněn před dobytčím morem a jinými chorobami. Lidé pak mezi ohni procházeli pro přivolání štěstí či vyléčení neplodnosti. Beltain byl také považován za den vhodný pro začínání velkých plánů.

To mě oslovilo. Velké plány se dají spřádat kdykoliv a kdekoliv, i v „domácím vězení“, i venku s „rouškou“. A je to pěkně načasované. Cítím, že po tomto dlouhém období nedobrovolné pasivity je správný čas pustit se do práce. V této chvíli alespoň „v hlavě“ a „na papíře“.  Tradice posezení celé rodiny u ohníčku, špekáčky a grilování letos nebude.  Zapálíme jen takový malý pro Rudika a mě, jako symbol ukončeného předjaří a začátek jara. Chvilku posedíme, možná opečeme špekáček, abychom si připomněli každoroční  tradici a uvědomíme si, že je toho strašně moc, za co můžeme být vděční a z čeho se těšit. Vždyť ta dočasně nám odebraná svoboda není konec života. Ten jde dál a já věřím, že přinese zase spoustu dobrého. Vlastně hned další den. To začíná máj. Pro mě nejkrásnější měsíc v roce.  Letos je vše extrémně suché, ale příroda je mocná. Všude je bílo květů, mezitím světlounké lístečky, tráva a v ní září žluté pampelišky a bílé sedmikrásky.

První máj je v našich zemích tradičně chápán jako svátek zamilovaných a celý květen jako měsíc  lásky. Tradice prvomájového polibku pod rozkvetlým stromem vznikla počátkem 20. století, pravděpodobně v souvislosti s Hynkem Máchou a Petřínem. Za vhodný strom bývá nejčastěji považována třešeň, višeň nebo jabloň. První květen si s láskou spojovali již ve starověkém Římě. Svátek se jmenoval Floralia a byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře.

Třešně už letos odkvétají. Ale jabloně jsou nádherné a prvomájový polibek pod jabloní má prý stejný efekt. Jen letos nevím. Kdo nemá zahradu a jabloň a musí někam do parku a s rouškou….  Regenerační a omlazující schopnost takového polibku mi nijak moc důvěryhodná nepřipadá. 

Milí přátelé přeji Vám příjemné posezení u ohníčku s nejbližšími a krásný První a celý máj. Věřím, že navzdory všemu, co se kolem děje, se nám podaří v těchto nádherných jarních dnech, si tu oživující a posilující sílu předmájové a májové romantiky a kouzla pořádně užít.

Beránek

Máme předvelikonoční týden.  Letos je ale pro mě všechno tak nějak jiné, jako by to snad ani nebylo skutečné.  A tak jsem si řekla, že je třeba se v této době, v době, která tak zásadním způsobem změnila náš denní život, vrátit k něčemu, co je „normální“.  Pro mě to znamená návrat k tomu, co už tu bylo, co znám, a co bylo dobré nebo ještě raději, skvělé.

A tak jsem se, nejen v duchu, ale i prakticky, vrátila k době před xxx lety a upekla jsem „velikonoční beránky“.  Kdysi jsem pekla na velikonoce jednoho beránka – pro můj domov, pro moje holčičky, Rudolfa a mě. Teď už jich bylo víc, protože moje rodina je v této chvíli už mnohem větší. Jeden pro mě a Rudolfa – aby byl domov krásný, voňavý a velikonoční.  Druhý pro moje rodiče – kteří ve svých víc jak 85 letech tuto dobu prožívají  jako nejvyšší ohrožení svého života a velikonoční beránek jim určitě udělá radost. Třetí a čtvrtý pro obě naše dcerušky a jejich rodiny – děti milují vzpomínku na dětství a vnoučátka to určitě potěší a přinese krásu velikonoc.  A pátý pro sestru Maďulku, která je mojí životní spojenkyní – ať ji potěší, a ať si ho „zbaští“ s neteřinkami a jejich dětmi.  Když jsem beránky rozdávala, teprve mi došlo, jaký to byl skvělý nápad. Všechny to potěšilo víc, než jsem si myslela, a já si uvědomila, jak moc je třeba zachovat si co nejvíc z toho, co jsme si někdy během života oblíbili a co nás těšilo.

Tradice velikonočních beránků symbolizuje beránka božího – Ježíše Krista a oběť, kterou pro lidstvo postoupil. Vychází z tradice židovské, kdy Židé v rámci Pesachu (židovské obdoby Velikonoc) obětovali beránka na památku vysvobození z egyptského otroctví. Živé jehně začal pečený sladký beránek nahrazovat ve středověku a v našich končinách se začal péct v 19. století. Poslední týden před velikonocemi začíná Květnou nedělí a nazývá se pašijový (svatý). Pašije jsou biblické příběhy popisující utrpení Ježíše Krista. Na Škaredou středu, kdy se na něj údajně mračil Jidáš, který ho potom zradil, se tradičně pekly jidáše, které symbolizovaly provaz, na němž se Jidáš po zrazení Krista oběsil. Jidáše se potom podávaly k snídani na Zelený čtvrtek, který je dnem odpuštění a očisty. Ten den by se do všech jídel mělo přidat něco zeleného – hrášek, špenát, kopřivy, cokoliv. Následuje Velký pátek, který je dnem půstu a pak Bílá sobota. O Bílé sobotě hospodyně pekly mazance a beránky. Mazanec je symbolem slunce a patří mezi nejstarší druhy českého obřadního pečiva. K Velikonocům také neodmyslitelně patří velikonoční vajíčka, především červená. Červená barva je barva života – značí nový život, obnovu, zrození.  Právě červené vajíčko dávala dívka tomu chlapci, který se těšil její největší přízni.

Já jsem si letos ty tradice udělala hodně po svém. Musím se přiznat, že ten předvelikonoční půst bez uzenin jsem absolutně nedala.  Vzhledem k okolnostem jsem se rozhodla, že člověk potřebuje být na zvládnutí této situace silný po všech směrech, a tak jsem zrušila pro sebe jakákoliv omezení  a rozhodla se, že kopřivová kůra mi k regeneraci úplně stačí. Také jsem si řekla, že je třeba dělat si radost a zdobit. Takže jarní věnec jsem zavěsila už na první jarní den.

I velikonoční beránky jsem upekla týden předem. Abych alespoň něco dodržela, plánuji v sobotu upéct mazanec. Jinak celý předvelikonoční týden už jen dolaďuji výzdobu a pracuji na zahradě. Letos si nijak zvlášť neužívám procházky, a tak mi zahrada naplňuje moji potřebu kontaktu s přírodou.  Motivující je navíc k tomu i očekávaný užitek domácí zeleniny a květin. Přestože je letos vše strašně suché, příroda se přece jen probouzí a přináší radost.

Ožil skleník, zatím jen muškáty a sazenice rajčat a salátů. V příštích dnech mě a Rudolfa (zaměstnání nás obou patří mezi zastavené činnosti, a tak se nám otevřelo úplně jiné využití času) čeká úprava záhonů a setí ředkviček, mrkve, hrášku…. Také jsem mimo jiné ozkoušela, jak voní narcisky přes roušku. Nevoní.

Milí přátelé, přeji Vám ty nejkrásnější svátky velikonoční, které se Vám v této době podaří udělat. A kdyby byla chuť tvořit, přidávám recept na velikonočního beránka.

Tento recept má pro mě milou historii. Před téměř třiceti lety jsem měla v práci kolegyni Helenu. Její prarodiče vlastnili za první republiky vyhlášenou cukrárnu. A ona byla tak moc hodná a dala mi pár rodinných receptů. Všechny se mi úžasně osvědčily. Ty prvorepublikové dobroty byly fakt ohromné a na Helenu si dodnes vždy s díky vzpomenu, jak to bylo od ní moc pěkné, že mi je věnovala.

Velikonoční beránek  –  recept je na 2 beránky

6 vajec, 20 dkg másla (pro vegetariány alsan-bio, je výborný), 20 dkg práškový cukr , 1 vanilkový cukr, citronová kůra – z půlky bio citronu, 30 dkg polohrubé mouky, ½ prášku do pečiva, Přísady: kandované ovoce, nasekané mandle, hrozinky, nahrubo nasekaná hořká čokoláda  (od všeho trochu – přiměřeně (zvážené to nemám)

Postup:  ušlehat žloutky s cukrem, máslem, vanilkovým cukrem a citronovou kůrou, zvlášť ušlehat bílky, pak obojí ušlehané zlehýnka zamíchat dohromady s moukou, práškem do pečiva a přísadami. Formy na beránky vysprejovat olejem a vysypat moukou. Péct na 180 cca 1,5 hod – 2 hod. (podle toho, jak vám peče trouba – když trošku nadzvednete kryt „beránka“, mělo by to být nazlátlé.) Pak to už jen vyndám z trouby, nechám chvíli zchladnout a pak vyklopím z formy. Nechám vychladit, pocukruji, na špendlících dám „oči“ z hrozinek a „pusinku“ z kandovaného červeného ovoce, uvážu stuhu a zabalím do celofánu.