aneb Jak dát svůj život do pohybu
Uběhly dva a půl měsíce od mého rozhodnutí chodit ráno běhat. Je strašně zajímavé, jak moc se člověk nezná. Předpokládala jsem, že postupem krátkého času to bude lepší a lepší, až to bude jen čirá radost z pohybu. Teď je mi jasné, že musím svá očekávání zrevidovat. Vykašlat se na nějaké cíle a jen si užívat každý posun. Fakt je, že ten pohyb s troškou nadsázky už mohu nazvat během. Také jsem přidala další úsek po asfaltu a jde to dobře. Jsem stále víc lehčí, pohybově, psychicky i hmotnostně a nadšení a nárůst energie stále trvá. Dá se říct, že dokonce roste. Spolu s tím roste i chuť do života a nových věcí. A o tom bych chtěla dát dnešní blog. Nejdříve ale ukázky, kde mě můžete každý den ráno potkat:
K tomu, že jsem začala běhat, mě dovedla nespokojenost s tím, jak žiju. Myslím, že celá „corona“ mi dala úžasné uvědomění. Přinesla mi stagnaci v práci a díky tomu jsem si udělala revizi svého předchozího života, který měl dva hlavní rozměry. Péči o rodinu a domov, a realizaci v zaměstnání, které mi nepřinášelo vnitřní radost a naplnění. Z 90% jsem je dělala jen kvůli potřebě výdělku, a snažila se v něm najít něco, co by mě alespoň trochu bavilo. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně vždycky žila a pracovala pro druhé. To, co jsem skutečně chtěla já, jsem si dovolila, jen pokud to s tímto hlavním záměrem korespondovalo. Došlo mi, že vlastně pořád, i teď ještě, žiju v určitém životním modelu, který mi vůbec nevyhovuje. Chce to změnu. Život strašně moc rychle utíká. A já ještě vlastně nemám ani představu, co chci změnit. Mám jen pocit, že s tím něco udělat musím. V této chvíli ale mohu udělat nějaký první krok, no a pak se uvidí.
Nejdříve tedy něco pro své tělo, abych nabrala energii. Takže cvičit a běhat. Druhým krokem, který jsem si naplánovala, je udělat něco pro svou duši. Takže darovat si zážitky. Těch zatím ještě moc není. Ty roušky a testy mě tak otravují, že se prostě musím ze všech sil motivovat, abych dostala chuť něco podnikat. Ale už jsem tento týden zahájila výlety po krásách naší země a jsou připravené dovolené, také u nás. Takže i tento rozměr si naplním. I když letos asi jen tolik, jak v minulých letech. Do budoucna však sním o cestování. O velikém cestování…
Současně s tím jsem se rozhodla, že zásadním způsobem vyřeším svoji práci. Pustím se do online podnikání. Tak jsem začala sledovat jak, kdo, a s čím podniká online. Moje představy byly, že je to o prodeji v eshopu a o školeních a přednáškách. Zjistila jsem, že je to naprosto jinak. Do tohoto fenoménu se přesouvají i služby, o kterých bych nevěřila, že to jde. A fungují báječně. Také jsem si myslela, že je to pro mě příliš neznámé. Bylo. Jakmile se ale člověk začne zajímat, je to čím dál srozumitelnější a představitelnější.
A „Osud“ taky přihraje. Moje babička vždycky říkala: „Člověče přičiň se a Pánbůh ti pomůže.“ Často si na to vzpomenu, jaká je v tom moudrost. Díky tomu, že jsem se rozhodla a začala něco pro to dělat, mi hned začátkem března přišel typ na seminář zdarma o ženském podnikání. (Schválně píšu „zdarma“, protože v té době jsem jen sbírala informace a nebyla ochotná nic investovat.) Ten mě až tak moc neoslovil, ale další typ na seminář, opět zdarma, od špičkového online marketéra, to bylo to, co mě naprosto chytlo. Ihned jsem se nahlásila do intenzívního výcviku. Začínám 1. července a do konce roku bych měla být připravená.
Od té chvíle už neřeším „jak“, ale jen přemýšlím „co“. Vymýšlím obsah seminářů, aby byly zajímavé, srozumitelné a pomohly. Hledám cesty, jak do online „dostat“ techniky, kterými pracuji, a jak to celé skloubit. Nedovedla jsem si představit, že by to šlo, a najednou přichází nápady a náměty a ono to fakt jde. Online je mladý byznys. A jak to teď vnímám, jedná se o značně odlišný způsob práce, než na jaký jsem zvyklá. Je to pro mě výzva, ale zřejmě do budoucna jediná možná cesta, jak dát službu více lidem. Už nechci zažít tu stagnaci, když se moje profese z jakýchkoliv možných i nemožných direktivních důvodů zastaví. Strašně moc mě frustrovala ta bezmoc, když jsem nemohla rok pořádně pracovat. Mám úžasnou pomoc pro všechny, kteří se rozhodnou žít plnohodnotně svůj život a vnímám, že jí bude čím dál víc třeba. A chci ji předat co nejvíce lidem.
Mějte se moc hezky, přeji Vám krásné červnové dny, spoustu sluníčka a zážitků a těším se s Vámi u dalších blogů. Budou o poznatcích z mé praxe. Věřím, že Vás zaujmou.