Měsíc: Listopad 2022

aneb Láskyplná místa

Rozhodla jsem se, že dnes bude můj příspěvek naprosto jiný. V povídání o energetických centrech se pomalu blížíme k srdeční čakře a k tématům lásky. A to je také hlavní téma tohoto období. Začíná advent; doba, kdy bychom měli zmírnit v tempu a přidat v prožívání každého okamžiku.

Já bych Vám tedy dnes chtěla popřát krásný, pohodový a harmonický předvánoční čas a spoustu krásných zážitků, prožitků a setkávání s blízkými.

A jako „Vitamín pro duši“ jsem připravila fotečky kostelíku nedaleko hradu Veveří. Je to takové moje srdeční místo. Ten kostelík mě fascinuje odjakživa. Také se mu říká Kaple Matky boží na Veveří. Byla postavena ve 12 století, a pod ní byla vesnička Veveří. Ta byla zničena v době husitských válek. Dnes již z dálky vidíte osamocený kostelík uprostřed polí. A když přijdete blíž, připadáte si jak ve starých časech. Kostelík je běžně zamčený a otevřený je jen jednou v roce na pouť Nanebevzetí Panny Marie.

Až letos v létě se mi to konečně podařilo načasovat, a podívat se dovnitř. Je to úžasné místo. A má nádhernou láskyplnou atmosféru.

aneb Proč co nejdřív vyrazit na nákup šperků

V minulém blogu jsme si ozřejmili, že máme energetická centra, že se jim říká čakry, kde v těle jsou a jaký vliv mají na naši mysl a prožívání. Jsou tedy spojena s emocemi. Pokud fungují harmonicky, máme vesměs pozitivní emoce, pokud je tam disharmonie nebo nedostatečnost, naše emoce jdou zásadním způsobem dolů.

Takže dnes se koukneme, jak to vypadá v našem těle. Každá čakra totiž energetizuje nějakou endokrinní žlázu a určité orgány. To znamená, že pokud je v některé z nich nedostatek energie nebo disharmonie, dostaví se problémy v oblasti metabolismu a problémy v orgánech, kterým ta která čakra energii dodává.

Podíváme se tedy opět na čakry jednu po druhé.

Hlavní funkcí první, základní čakry je přežití. Ovlivňuje činnost nadledvinek, s ní související produkci hormonů a tělesnou reakci, aby člověk byl schopen okamžitě reagovat v případě ohrožení. Endokrinní žláza, která je touto čakrou energetizována, jsou tedy nadledvinky. Také ovlivňuje vše pevné – tzn. kosti, zuby, páteř, nehty, dále orgány vylučovacího ústrojí, vnější pohlavní orgány a dolní končetiny. Souvisí s ní tvorba krve a stavba buněk. A má vliv na vyrovnávání teploty v těle.

Druhá čakra – „čakra radosti“ je rovněž spojena s funkcí nadledvinek. Spolu s první čakrou ovlivňuje naši reakci při ohrožení, stresu. Dále energetizuje pohlavní orgány, ovlivňuje svalovou soustavu a kůži, vylučovací soustavu, činnost sleziny, močový měchýř, slinivku a ledviny. Nakládá s tekutinami v celém těle a posiluje imunitu. Endokrinní žláza s ní související jsou rovněž nadledvinky.

Třetí čakra solar plexu je spojena s funkcí jater, žlučníku, žaludku, slinivky, sleziny, dvanácterníku. Energetizuje dutinu břišní, spodní část zad a vegetativní nervový systém. Endokrinní žlázou s ní související je slinivka břišní.

Čtvrtá srdeční čakra dodává energii našemu srdci a celé oběhové soustavě. Dále také horní části zad a kůži, hrudníku, spodní části plic, brzlíku a bludnému nervu. Související endokrinní žláza je brzlík.

Pátá čakra krční je spojena s funkcí horní části plic a průdušek, jícnu, hltanu, hrtanu, krku, štítné žlázy, zubů, dolní čelisti a úst, uší, příštítných tělísek.  Svou energií ovlivňuje hlasivky a dýchací ústrojí. Jde o centrum, které pomáhá tělo očisťovat od hromadících se jedů. Její endokrinní žlázou je štítná žláza.

Šestá čakra Třetího oka ovlivňuje svou energií funkci celého endokrinního systému; souvisí s ní hypofýza a epifýza. Zásobuje energií mozek a centrální nervovou soustavu. Vyvažuje činnost levé a pravé mozkové hemisféry. A také energetizuje tělní dutiny, nos, oči, uši a obličej a rozvádí energii dále do těla prostřednictvím tří hlavních energetických drah, které se zde setkávají.

A poslední sedmá Korunní čakra ovlivňuje celou nervovou soustavu, velký mozek a prodlouženou míchu.

Tolik tedy stručně ke spojení čaker s orgány těla. Obávám se, že ten výčet mohl působit hodně školometsky. Ale chtěla jsem ho sem dát, protože si myslím, že když si dáme do souvislostí informace z minulého a tohoto blogu, může nám to hodně pomoct k rozklíčování toho, co se uvnitř nás děje. A vlastní uvědomění je to nejdůležitější. Pak už jen stačí udělat potřebné kroky a harmonizovat nebo energeticky dosytit meridiány a čakry. A věřte mi, následná úleva je úžasná a ty související pocity jsou fantastické, kdy vidíte, jak se Vám rozjasňuje život, otevírají další možnosti, a jak se uvolňuje Váš potenciál.

A teď bychom se mohli podívat na hravější stránku. Ony totiž podobně jako ty čakry energeticky vibrují i kameny.  A pokud takový kámen nosíte u sebe, můžete danou čakru harmonizovat a tak jemně pomoct svému tělu, mysli a prožívání.

Navíc, pokud je máte jako šperk, je to úžasný „vitamín pro duši“, když se můžete kdykoliv kochat takovou krásou. Myslím, že je to docela pěkná inspirace k nákupu šperků. Obzvlášť v tomto předvánočním čase, co říkáte?

A aby to bylo opravdu hravé, tak jsem k tomu nakreslila princeznu. Já si totiž myslím, že každá žena má v sobě nádhernou princeznu. A jsem si jistá, že i každý muž má toho prince v sobě. Každý z nás, i když si to málokdy dovolíme užívat.

Na obrázku vlevo je uvedený kámen pro dobu, kdy ta princezna byla ještě Popelkou a nebyla „při penězích“. Taková období holt v životě máme. Vpravo je fakt už ten královský kámen. A nebojte, všechny ty kameny mají vždy pro danou čakru stejný účinek.

Já mám zatím ke všem čakrám kamínky (miluju kamínky a stojí jen pár korun). A tak trošku královsky ošetřenou mám pouze základní a korunní čakru. Moc se mi líbí české granáty a šperky z nich si fakt užívám. Co se týká těch diamantů, tak zatím jsem jen u pidi-diamantů, ale prý i ty jakž takž stačí. V této oblasti mám tedy opravdu velký růstový program – ještě rubín, smaragd, safír a „pořádný“ diamant. To je tedy výzva!

Ještě jeden vitamín pro duši. Takhle nádherně mi včera vykvetl ibišek, 7 květů v jednom dni.

aneb Jak moc toho víme o našem energetickém těle

Schválně trošku provokuji tím označením „energetické tělo“. Asi je to jen moje označení, nikde jsem se s tímto pojmem nesetkala, ale mám pocit, že to výborně vystihuje tento fenomén.

Na rozdíl od fyzického těla, které je viditelné, hmatatelné, hutné a stabilní, to energetické je nehmatatelné, našima očima neviditelné a v pohybu. Volnost, se kterou energie proudí v našem těle a mezi námi a vesmírem, určuje naše zdraví a životní pohodu. Jakýkoliv blok nebo omezení ať už v přijímání nebo vydávání této životní energie anebo v omezení jejího pohybu se projeví selháním organismu jako celku – v podobě únavy, neklidu, přetížení, strachu nebo emocionální nevyrovnaností a nemocí.

Ten pohyb energie probíhá v různých rovinách.

Minule jsem zmínila energetické dráhy, které energii v našem těle rozvádí – meridiány. A také to, že existují účinné techniky čínské medicíny – akupunktura nebo kineziologie – odblokování, které můžeme využít, pokud potřebujeme harmonizovat jejich funkci a tak podpořit nějaký jimi vyživovaný orgán.

Dnes se podíváme na energetická centra. Říká se jim čakry a práce s nimi se datuje již od staré Indie. Je jich sedm základních. Jsou umístěné podél páteře od kostrče k temeni hlavy a přesahují i naše fyzické tělo. Daly by se označit, jako taková shromaždiště a vysílače energie. Energie jimi proudí ze země přes nižší čakry k vyšším a kruhovým pohybem nahoře z vesmíru od vyšších k nižším. Současně rotují vířivým pohybem velkou rychlostí.  Každá z nich má nějakou základní funkci a vliv na orgány v těle a vliv v mysli.

Dnes si povíme o tom, kde v těle jsou a jaký mají vliv na naši mysl a prožívání.

První, základní čakra je umístěna na začátku páteře. Tato čakra vyživuje energií všechny další, protože se životní síla vycházející z ní spirálovitě zvedá v kanálu, spojujícím všechny čakry. Vibruje červenou barvou. Pokud tato čakra harmonicky funguje, máme pocit jistoty a bezpečí v životě a na světě a své plány a cíle snadno uskutečňujeme. Při disharmonické funkci máme existenční obavy, naše myšlení se točí jen kolem zajištění materiálního zajištění a smyslových požitků – jídla, alkoholu, zábavy, sexu. A ať už se nám povede sebevíc splnit si v tom své cíle, naše potřeba pocitu bezpečí, jistoty a uspokojení se nedostavuje. Při nedostatečné funkci máme málo tělesné a duševní síly na překonávání problémů. Mnoho věcí nám způsobuje starosti, můžeme pociťovat velký strach a nejistotu hlavně o přežití a hmotné zabezpečení.

Druhá tzv. reprodukční čakra je umístěna uprostřed mezi kostrčí a pupkem. Vibruje oranžovou barvou. Říkám jí „čakra radosti“, protože její základní funkcí je prožitek radosti – smyslové a sexuální aktivity. Tato čakra probouzí náš emocionální život, vede nás k tomu, abychom prožívali život naplno, užívali si a radovali se z daného prožitku. Také poskytuje energii k tomu, abychom ve fyzické formě reprodukovali to, co vzniklo v naší mysli, bez rozdílu mezi zaměřením na tvoření (psaní, kreslení, tanec, zpěv apod.) nebo sexualitu. Disharmonie v této čakře se projevuje jako citové strádání, potlačení tvořivosti, sexuality, pocity nesamostatnosti a závislosti na druhých lidech.

Třetí je čakra solar plexu, kde je také umístěna.  Vibruje žlutou barvou. Její základní funkce je schopnost sebeprosazení, pocit své vlastní síly a moci. Poznání sebe sama a talent prosadit se ve světě.  Pokud je v disharmonii, nejsme v souladu sami se sebou. Je to o sebevědomí, o naplňování svých cílů a zažívání radosti z úspěchu anebo naopak o nízké sebedůvěře, neschopnosti sebeprosazení se, o strachu a nepřiměřeném vnímání těžkostí života.

Čtvrtá je srdeční čakra. Vibruje zelenou barvou a je to „čakra lásky“. Srdeční čakra je místem, kde prožíváme jednotu se vším živým. Zde se spojuje naše tělo, mysl, ego s kolektivní energií z vesmíru. Srdce je náš opravdový střed, sídlo duše a upřímná láska je jeho přirozeným citovým výlevem. V mysli je to o bytí v míru, klidu a lásce. A já bych tady zdůraznila sebelásku. Tomu bych ale chtěla věnovat celý některý další blog. Nedostatek sebelásky je totiž jedna z nejhorších sebedestrukcí, kterou s klienty řeším.

Pátá čakra krční je umístěna v hrdle a její energie je modrá. Základní funkce této čakry je originalita, tvořivost a pravdivá komunikace (naše pravda, ta, kterou vnímáme zevnitř, bez ohledu na společenské zvyklosti).  Pokud je zde disharmonie, je to o problémech s vyjadřováním a komunikací vůbec.

Šestá je čakra Třetího oka. Je umístěna na čele nad kořenem nosu. Vibruje fialovou barvou. Působí nad všemi smysly a její hlavní funkcí je intuice. Ten náš vnitřní hlas, který se projevuje jako mentální nápady. Nerovnováha se projevuje neschopností ubránit se strachu. Vytváří zkreslené vize. Také se projevuje pocity viny a nepřiměřenou citlivostí.

Sedmá Korunní čakra je umístěna na vrcholku hlavy. Vibruje bílou, zářivou, průhlednou barvou. Poskytuje energii, která reguluje mentální funkce a paměť.

Tímto jsem trošku nastínila funkci čaker ve vztahu k naší mysli a prožívání. Na co v těle, která z nich působí, se podíváme příště. A také si povíme něco o tom, jak se dají harmonizovat a co všechno vlastně můžeme pro svoje blaho udělat.

Dnešní vitamín pro duši jsem získala za cenu svého velkého přemáhání. Počasí tedy vůbec není na procházky. Přesto jsem vyrazila alespoň na malý okruh. A představte si, stálo to za to. Naše úžasná kaple sv. Trojice i ta příroda byla docela krásná a hlavně jsem se vrátila nádherně osvěžená. Takže fakt „vitamín“, i když to původně vůbec tak nevypadalo.

aneb Co možná o sobě ještě nevíte

Energie – to je slovo, které najdete asi v každém mém článku. Dnes bych se tedy na tuto problematiku chtěla zaměřit trošku víc. A zkusím to zase jen tak nástinem, jako inspiraci.

Tentokrát začneme od konce. My vlastně po celý svůj život opečováváme hlavně to svoje fyzické tělo. Západní civilizace je navíc hodně zaměřená na venkovní efekty. Abychom byli „IN“, musíme udržovat kondičku, pečovat o tělo, vylepšovat vzhled; pokud možno vypadat co nejmladší a co nejkrásnější podle současných vzorů. Takže posilovny, bazény, sport, kosmetické salóny, masáže.  Samozřejmě je to o zdravém jídle, o pitném režimu, o výživových doplňcích, o relaxaci, odpočinku, různých seminářích v péči o sebe, výživových poradcích. Teď už ani nevím, co všechno. No a pak dojde čas a nastane chvíle, kdy tohle všechno nemá význam. Odešla životní energie.

Ve východní filozofii se tato životní energie nazývá Čchi, a je považována za primární životní sílu člověka. Vzniká při početí spojením Čchi otce a matky. Přeměnou těchto zdrojů dochází k vytvoření vlastní Čchi, která se nazývá vrozená. Ta se uchovává v ledvinách po celý život. Po narození si každý z nás začne vytvářet svoji vlastní vyživující Čchi, a to z potravy trávením a jejím spojením s centrální čistou Čchi, kterou získáváme vdechovaným vzduchem. Pokud se ale stane, že vydáváme víc energie, než se nám podaří získat, organismus si to zadotuje z té zásobní. Pokud to děláme často, ta zásobní se vyčerpá a to znamená konec naší fyzické existence. Tím se také v této filozofii vysvětluje, proč někdo žije déle a někdo krátce (jako jeden z hlavních důvodů).

Naše západní civilizace se zaměřuje víc na materiálno, takže o té životní energii je tak nějak „ticho po pěšině.“  A energii máme tendenci dobrat z venku.  Hlavně tu část, kterou získáváme jídlem a také tu část, kterou získáváme pohybem a aktivním životním stylem. Napojit se na ten přírodní zdroj, to je téma, které se u nás více diskutuje až v posledních letech. Touto vesmírnou energií se zabývají různé filosofické směry, např. Indové ji nazývají Prána, Japonci Ki, Číňané Čchi, také se označuje Reiki. Její existence je potvrzena i vědeckým zkoumáním;  dokonce i skála je pulzující energií, jak dokázala kvantová fyzika. Je jí tvořený celý vesmír a z ní se utváří hmota, kterou vnímáme a vidíme jako náš svět. My bychom měli umět si tuto energii přirozeně doplňovat. Fakt je, že to umíme málo nebo spíš neumíme. Určitě je to výzva. Myslím si, že toto napojení na přírodu, vesmír, je naše přirozenost. Jen jsme se během vývoje od ní vzdálili a potřebujeme se to znovu naučit.

A co dalšího můžeme pro sebe ještě udělat?

Asi bychom se mohli shodnout, že ta naše vnitřní energie existuje. Každý z vlastní zkušenosti víme, že někdy jsme takoví „bez energie“ a někdy zase „energií přímo sršíme“.

V povídání o stresu, jsem zmínila ten související úbytek naší energie. Nám prostě ve stresu není dobře, nebo je nám přímo blbě, a když stresová situace pomine, jsme tak rádi, že vlastně tento aspekt vůbec neřešíme a jedeme ve stejném životním režimu, jako předtím. Jenomže ono je to, jako když se nakloní džbán s vodou. Ta voda potichounku a po troškách stále vytéká, až je džbán prázdný. No a my máme jeden stresový moment, zítra druhý, pak třeba nějaký slabší, pak zase silnější, a jsme rádi, jak to zvládáme. Vnímáte to? Za tím je vždy úbytek energie. A doplňujeme ji? No asi se najíme, možná si zasportujeme, možná si dáme chvíli klidu nebo nějaký pěkný zážitek. To je výborné. Ale dlouhodobě to nestačí a my musíme opakovaně doplňovat z toho zásobního zdroje, až ho vyčerpáme.

Řeknete: no jasně, to přece víme, že jak přibývá věku, ubývá energie, až pak už člověk žádnou nemá. No, ale jak je možné, že někdo je vitální do vysokého věku, a někdo se už po třicítce tím životem sotva plouží a běhá od čerta k ďáblu, aby mu pomohl?

A jsme u základního našeho nastavení. U těch modelů myšlení a jednání, podle kterých žijeme. Které jsou za tím, jak umíme zvládat výzvy života, jak umíme čelit stresu, a jak umíme průběžně „dobít si baterky“, abychom nemuseli čerpat ze zásob a ty nám pak dlouho vydržely.

Uvedla bych příklad. Určitě znáte někoho, kdo se v nějaké stresové situaci úplně „rozloží“ a určitě znáte někoho, kdo ve stejné situaci nad tím obrazně řečeno „mávne rukou“. To je právě ten základní rozdíl přístupu k realitě. Je zřejmé, že ten druhý na tom bude „psychicky“ mnohem lépe. Bude to lépe snášet, uvolní si sílu k řešení, a ono se všechno vždycky nějak vyřeší, a on nespotřebuje tolik své energie, takže se ušetří. O modelech myšlení a jednání už jsme mluvili. Tam je jediná cesta – uvolnit, uvolnit, uvolnit.

A jak „dobít ty baterky“?

To se musíme zase podívat do čínské medicíny. Ta hodně pracuje s energiemi. Vnímám jako úžasné, že se tyto poznatky začaly využívat i tady.

Takže my máme energii (nebudu používat pojem, že jsme energií, i když ten nás rozhodně přesněji vystihuje). Máme energii Čchi od narození, zásobní, uloženou v ledvinách. A máme energii Čchi, která proudí v našem těle v energetických proudech – meridiánech. Dva jsou nepárové – centrální a řídící meridián. A dvanáct je párových a jsou energeticky spojeny s orgány – meridián žaludku, sleziny, srdce, trojitého ohřívače, žlučníku, jater, plic, tenkého střeva, tlustého střeva, ledvin, osrdečníku a močového měchýře. Energie proudící v meridiánech slouží k ochraně těchto orgánů a k zajištění jejich činnosti.

My si ty meridiány můžeme představit jako takové elektrické rozvody. Mají přesně danou dráhu, probíhají 3 – 5 milimetrů pod kůží a v určitých bodech vystupují až na povrch. Ty body se nazývají akupunkturní a čínská medicína má spoustu technik, kdy pomocí těchto bodů umí harmonizovat právě tu proudící energii.

Pokud není v rovnováze centrální anebo řídící meridián, poznáme to hned, je nám prostě hodně „nedobře“. Ale pokud není v rovnováze těch dalších dvanáct hlavních meridiánů, nějaký čas to ani nepoznáme. Když to ale trvá dlouho, v skrytu tam probíhá omezená činnost daného orgánu, a my máme „málo energie“, klesá vitalita, lehčeji onemocníme a nemoci probíhají komplikovaněji. Vyrovnané meridiány pomáhají tělu mobilizovat samoléčivé síly a rychle se uzdravit, nebo vůbec neonemocnět.

Preventivně tomu pomůžeme správnou výživou. Pomůžeme tomu také pohybovými aktivitami; takovými, které nám vyhovují. Já nejsem zrovna přítelem sportů. Ale ráda chodím, ráda běhám, no a zdravý rozum mi říká, že potřebuji rozhýbat tělo. Takže „nerada“ každé ráno cvičím kalanetiku. Píšu nerada, protože se k tomu musím všemožně přemlouvat, ale vím, že jak začnu cvičit, hned cítím, že se mi zvedá nálada a vím, že celý den budu taková lehká, pružná a fyzicky zdatná. To je prevence. Někdy ale nastane čas, kdy je toho všeho, co na nás život nakládá, moc. My s tím většinou nějak bojujeme. Dobré je, zastavit se, a podívat se do sebe. Pokud se delší dobu cítím unavená, bez energie, tak s tím hned něco dělat. Ono když to zachytím včas, jde to mnohem rychleji urovnat, a člověku je hned skvěle. Kineziologické techniky umí velmi dobře ty meridiány zharmonizovat. A jak energie proudí, orgány fungují a dostavuje se vitalita.

Ještě bych chtěla zmínit energetická centra – čakry. Jsou to energetické víry na určitých místech v těle a přesahují tělo. Ty ovlivňují v našem těle všechno. O tom zase příště.

Na závěr bych vám nabídla ukázku Vitamínu pro duši – tentokrát s velkým V. Byla to pastva pro oči, uši, emoce – audiovizuální show a výstava moderního umění ve vodárenském komplexu pod Žlutým kopcem v Brně. Nádherný zážitek.

aneb Proč vlastně u sebe něco měnit

Minule jsem psala o základním nastavení každého z nás. Jen tak ťuknutím. Bylo by to dlouhé téma a to nechci. To rozdělení naší „letory“, co jsem použila, pochází již ze starého Řecka, od Hippokrata, nejslavnějšího lékaře starověku. Ze starého Řecka také pochází výzva  Γνῶθι σαυτόν  – Poznej sám sebe; byla vytesána nad vchodem do Delfské věštírny.

Je zajímavé, jak tato moudra jsou stále aktuální. A jak málo jsme se v poznání sebe sama a smyslu života posunuli.

Ale už hodně toho víme, a můžeme pro sebe využít. Ovšem, pokud opravdu chceme. Velmi často se tak děje, až nás okolnosti donutí. Až přijde nemoc, tragédie, anebo už prostě v tom „způsobu života“, který právě žijeme, nemůžeme vydržet, a chceme z toho urputně pryč.

Já jsem přítelem prevence. Zanalyzovat a řešit, než dojde k nejhoršímu. Takže, už když mi něco nesedí, hledám proč, a hlavně, co s tím. A to řešení, aby bylo jemné a nenásilné. Nic se nebouralo, nic se neznehodnotilo. Protože člověk nikdy neví, co k čemu je dobré?

A proč bychom měli u sebe něco měnit?

Jsou dva důvody.

První. Protože se chci cítit a mít lépe, než se mám teď.

Druhý. Protože nejsme spokojení. Protože nejsme šťastní. Protože život, jaký žijeme, nám nevyhovuje.

Jak se to projevuje?

To první je taková jakási nespokojenost. To je pozitivní. Kdyby homo sapiens byl spokojený, tak by zůstal někde v kožešinách v jeskyních, anebo by už dávno nebyl. Nespokojenost je důvodem k pozitivní změně. Vítejme ji tedy jako příslib na lepší já, a tím i na lepší budoucí časy. Je to o posunutí laťky těch svých schopností a možností, a tím o uvolnění vesmírných darů. Tu si teď řeším sama u sebe a je to úžasná cesta.

To druhé je také nespokojenost. Ale je jiná. Je to nespokojenost, která bolí. Začíná nejdřív pocitem. Cítíme, že nám něco nevyhovuje, pak nám to vadí, a pak už to fakt nechceme. To protestuje náš „zdravý rozum“. Když s tím nic neudělám,  tak začne protestovat tělo. V první fázi je to únava. Cítím se bez energie. S tím je spojené, že nemám nadšení. Pak to jde dál. Ztrácím chuť do prožitků, chuť něco podniknout. Chuť něco změnit, ta už je naprosto pryč. Právě naopak se začnu držet toho stabilního, známého. Ať už mi to nevyhovuje sebevíc. No a pak už začne tělo opravdu „křičet“. Přijdou nemoci. Je to o bolesti tu a tady, o častých nachlazeních, poruchách tělesných funkcí, až po vážné duševní nebo tělesné nemoci. To řeším u svých klientů. Člověk většinou opravdu začne něco dělat, až když musí. Tak to bylo kdysi i u mě. Až to začalo být opravdu nesnesitelné a já cítila, že už by to mohlo jít i do nemoci, teprve pak jsem udělala rozhodnutí a šla do změny.

Tak jak na tu prevenci anebo nutnost?

Nejdřív si potřebujeme uvědomit a připustit možnost změny. A to sice změny v sobě. Ne v okolním světě. Ten se logicky měnit nebude. Lidé kolem budou dál jednat tak, jak jednají.  Věci se budou dít, tak jak se dějí. Svět a společnost bude fungovat, tak jak funguje. To prostě nezměním. To je realita. Mohu jen změnit svůj přístup k tomu tak, abych to dovedla pro sebe využít anebo tomu čelit.

A tady nastupuje to moto „Poznej sám sebe“.

První krok je uvědomění. Potřebuji se zastavit v tom kruhu, ve kterém se točím, a uvědomit si, co opravdu chci a co opravdu nechci. Dále potřebuji vědět, co mám k dispozici.  Své silné a slabé stránky. Své modely, podle kterých funguju. Tady není vůbec marné podívat se na rodiče a na předky, a zamyslet se, co dělám jako oni. Protože tyto modely si neseme s sebou ze své rodiny. Vytvořily se v našem dětství. A za třetí, potřebuji si dovolit je posunout ve svůj prospěch.

Uvědomění toho, co opravdu chci a co nechci, považuji asi za to nejtěžší. My si totiž strašně moc sami sobě lžeme. Nevědomě samozřejmě. Je strašně těžké se dostat k sobě samému, a uvědomit si tu skutečnou pravdu, bez všech těch nánosů výchovy, společenských norem a kulturních zvyklostí. Že mám právo vyjadřovat své pocity. Že mám právo být sama sebou. Že mám právo a vyšší povinnost jít za svým naplněním, za svým posláním, za svým štěstím. A ne, že musím být hodná, obětavá, pracovitá, úspěšná, chytrá, vážená, to vše podle společenských norem. Koukněte na ty normy. Dyť ony se za můj život už třikrát zásadním způsobem změnily. A já naivka podle nich žila. Tu pravdu máme každý v sobě. Velmi dobře si uvědomujeme, kdy je co na úkor druhých a máme sílu to nepoužít. Velmi dobře víme, kdy nikoho neomezujeme, nikomu neškodíme, a tudíž můžeme jednat podle svého. A také máme volbu dobrovolně nepoužít to dávání sebe sama na úkor zevního efektu, o kterém nás učili, že to je to správné. A použít takto ušetřenou svoji sílu pro dobro, které chci dávat sobě nebo třeba i ostatním, ale jen podle svého uvážení.

A ty naše slabé a silné stránky?

Ony vlastně nejsou silné a slabé. Ony prostě jsou. Jsou to zase jen nálepky těch společenských norem a zvyklostí.  Vždyť ve skutečnosti je to celá naše osobnost. Jsou to naše základní modely myšlení a chování. My si jen myslíme, že jsou to naše slabiny nebo naše výhody, protože jim nerozumíme a neumíme s nimi pracovat.  Ve skutečnosti je jen v našich rukách, které z nich využijeme, kterých se zbavíme, a které přeprogramujeme podle svých potřeb.

Jak?

Ve velké části technik „práce na sobě“ se setkávám se sebeovládáním.  Se snahou trénovat vytoužené modely myšlení a chování tak, aby nahradily ty nevyhovující.  Ano, úsilím to opravdu jde a člověk toho moc dokáže. V běžných situacích budete pak více nebo méně jednat tak, jak chcete a potřebujete. Ale pokud se Vám ty základní modely nepodaří opravdu z gruntu přepsat, ve stresu nastoupí automaticky ten starý uložený v podvědomí. Pořád tam je, a bere vám energii, bere vám vnitřní sebejistotu a stabilitu. A po čase vypluje ze skrytu opět nespokojenost. Třeba zase s něčím jiným.

Jediná možnost je uvolnit je a přeprogramovat. Jedině tak získáte integritu vaší osobnosti, sílu a svobodu rozhodování. Vzpomeňte na ty „objížďky“ a pomyslete, kolik životní síly a volnosti vám berou. Kolik energie vás stojí.

Více o energiích si povíme příště. Energie je všechno. Bez energie zůstává jen tělesná schránka, život zmizel.

Tak, jak to udělat, aby ten Život s velkým Ž opravdu byl? Aby se opravdu naplno žil? Aby byl vášnivý, nadšený, naplněný, a třeba i občas smutný a uplakaný. Aby prostě byl se vším všudy. A aby mnohem víc bylo toho pozitivního. Já věřím na to lepší. Když bude život takový, jaký nám ho vesmír věnoval, tak bude rozhodně převládat to dobré. Příroda nemá ráda extrémy a je pozitivní. Dokáže se zvednout, rozkvést, naplnit, rozzářit. A my jsme její nedílnou součástí. Není přirozené, abychom my lidé fungovali tak složitě, náročně a destruktivně, jak jsme si to sami doteď nastavili.

A co říkáte na tenhle „dušičkový“ vitamín pro duši s vůní „Odevzdání“ (úžasně vonící vykuřovadlo od Elišky z Očistných vůní )?