aneb Chcete jet po rychlostní silnici anebo po okreskách?
Takže co to vlastně blok je. A jak se „zablokování“ projevuje v životních situacích.
Blok v naší mysli si můžete představit jako takovou nepřekročitelnou překážku.
Připodobnila bych to k cestování autem. Chci někam rychle a pohodlně zajet. Co udělám? Vyjedu z domu a najedu na rychlostní silnici. – Představte si novou, úžasnou, perfektní rychlostní silnici, takovou jakou třeba znáte z cest v zahraničí. – V pohodě ujíždím, užívám si rychlost, a za chvíli jsem v cíli.
Nastavení v naší mysli a těle funguje podobně. Je to jako perfektní rychlostní silnice. Přijde impuls, mozek vyhodnotí pro mě nejlepší řešení a vydá příkaz. Ten dorazí na místo určení, a moje mysl nebo fyzické tělo zareaguje. Vše proběhne hladce a rychle, jako kdybychom super autem vyrazili po té rychlostní silnici.
Neplatí to, pokud jsme se v minulosti v podobné situaci dostali do velkého stresu. To se stává, když prožijeme emočně silný bolestivý zážitek, anebo ten stres trvá dlouho. Tyto faktory způsobí, že se v mozku vytvoří blok.
A opět bych to připodobnila k tomu cestování. Je to, jako by na té rychlostní silnici byla překážka a my museli jet po objížďce. To už jízda není tak rychlá a pohodlná.
Někdy nás objížďka vede na pěknou přímou silnici. To je ještě dobré.
Tak to vypadá, když se dostaneme do těžké situace, a nabízí se jiné řešení, než jsme původně zamýšleli, ale je pro nás vnitřně přijatelné. Nejdeme proti svému nastavení. Sice musíme vyvinout větší úsilí, nebo to déle trvá, a nejde to tak hladce a radostně. Ale zvládneme to docela dobře.
Ale, co když nás objížďka vede po špatné silnici?
To je, když nás překážka v mysli vede do improvizací, které jsou proti naší přirozenosti. Například nejsem spokojená s platem v zaměstnání. Jsem plachý člověk a bojím se to šéfovi říct. Pravděpodobně to nějak vykoktám, nebo budu hledat jinou cestu, jak na tu skutečnost upozornit. Možná se vůbec neodhodlám k činu. Budu mlčet, a snažit se sama sebe přesvědčit, že to není až tak zlé.
Může se také stát, že cestování po té objížďce bude tak špatné, že se rozhodnu otočit se, a vrátit se zpět domů. A to i přesto, že jsem do toho cíle strašně moc chtěla jet.
V praxi to vypadá tak, že zkusíme nepřijatelnou situaci řešit, a při prvních nebo velkých těžkostech, to vzdáme. Vrátíme se zpět do toho svého „starého, ozkoušeného“, ať už nám vyhovuje sebeméně. Anebo se vůbec neodhodláme k činu, přestože uvnitř cítíme, že takhle to dál nejde, a my bychom s tím opravdu měli něco dělat.
Máme tam blok. Vytvořil se někdy v minulosti, nejčastěji v dětství, a blokuje nám svobodné rozhodování po celý život.
V příštím blogu Vám ukážu na příkladu jednoho mého „zablokování“, jak to vypadá a probíhá v reálu. A také si povíme, jakým způsobem se to dá vyřešit.