aneb O novoročních předsevzetích
Když jsem 11.8. dávala první blog „O kineziologii One Brain aneb Co, že to vlastně dělám“, ještě jsem přesně nevěděla, jak to budu psát. Jen jsem měla potřebu dát ven informaci o tom, čím poslední roky „žiju“, a třeba i inspiraci někomu, komu by to mohlo pomoct anebo dokonce tak úžasně změnit život, jako mě. Chtěla jsem blogy pojmout jako takový nástin a postřehy, ne jako vyčerpávající informaci. Proto jsem se také jen tak dotkla určitých témat, a to ještě zdaleka ne všech, se kterými pracuji.
Měla jsem představu, abych alespoň zhruba odpověděla na základní otázky: CO? – PROČ? – JAK?. Myslím, že to tam je. A jsem moc ráda, že mi to podařilo splnit do konce roku.
Nový rok by měl přinést nové věci.
Dám Vám otázku: „Jak to máte s novoročními předsevzetími?“
Jednou jsem četla, že je to „špatně“. Že si je sice dáváme, ale stejně je v naprosté většině nedodržíme. Hodně jsem o tom sdělení přemýšlela, protože u mě je to pravda. Já si vždy dávám novoroční předsevzetí, a dokonce je vždy i začnu plnit. Nechci si moc sahat do svědomí, ale když to vezmu globálně, tak fakt je, že to nikdy dlouho nedodržuji. Pár případů, kdy jsem to zvládla tak dlouho, až se z nového stal zvyk, bych ve svém životě našla. Ale bylo to jen pár sněhových vloček, oproti lavině těch, co propadly.
Tak co s tím?
Každý rok si na to vzpomenu, když se ohlížím za uplynulým rokem, přemýšlím nad tím dalším, a dávám si novoroční předsevzetí.
Dávám si je i nadále. Došla jsem pro sebe k závěru, že pro mě není důležité, jestli u toho předsevzetí vydržím. Důležité je uvědomit si, co chci jinak, rozhodnout se to změnit, a pak vykročit.
Uvědomění – rozhodnutí – a první krok, to vnímám jako to nejdůležitější k pozitivní změně.
Ono je to pak stejně všechno jinak. Osud nám vždycky s těmi našimi plány a očekáváními zamíchá. Ale je to jako tekoucí voda. Je to život s emocemi, které přináší: naděje, těšení se, překonávání překážek. A vůbec není důležité, jestli vydržím u původního záměru nebo přehodím výhybku. Vždycky je to vítězství nad stagnací.
Takže jedno moje novoroční předsevzetí: S články budu pokračovat.
Nebude to už ale „výuka“ o kineziologii One Brain, bude to trošku jiné. Píšu záměrně „trošku“, protože vše se vším souvisí a to, co mi naplňuje život, se prostě promítá do všeho.
To už si ale nechám na příště.
A další moje novoroční předsevzetí jsou „Vitamíny pro štěstí“ – vitamíny vnímané očima, ušima, nosem, chutí, hmatem. Zkusím si je víc vyhledávat a víc užívat. A to přeji i Vám všem.
Některé se pokusím sdílet.
Dnes jsou to tedy fotky z mojí včerejší 11,5 km procházky, s cílem projít si novou stezku pro pěší z Neslovic do Tetčic. Úžasný zážitek, i když díky ledu a plahočení se přes pole, jsem musela masírovat a mazat nohy, abych vůbec usnula. Ráno ale už zbyly jen ty krásné pohledy a výrazný nárůst energie.
Přeji Vám do nového roku, abyste měli hodně odhodlání a sil jít za svými sny a plány. Protože, kam člověk napne svoji energii, to žije – to se stane.
