aneb Jeden z mých dopingů
Téměř před rokem jsem k svátku dostala od inspirátorky dcery dárek, vyrobený a nabídnutý, tuším, na Fléru. Pěkný nápad. Jsou to dva k sobě slepené luxfery, nahoře mají otvor, do kterého se dá dát uzávěr s dírou.
„Můžeš to použít, jak chceš. Může to být váza, pokladnička, nebo taková schránka, třeba na splněná přání.“ Tak nějak zněla inspirace.
Uvažovala jsem. Váza? No byla by taková originální. Ale asi bych ji moc nevyužila. Chvíli jsem si vážně pohrávala s pokladničkou na padesátikoruny. To už by stálo za to, kdybych to tam rok schraňovala.
Pak ale vyhrála ta splněná přání. Jenže to se ukázalo, jako problém. Já mám ještě pořád velmi malou vnitřní důvěru v něco, co přichází samo. Tak jsem tomu musela pomoct. Vždy jsem zauvažovala, co bych si tak přála, a pak jsem zařídila, aby se mi to splnilo. Jenže toho bylo málo, bylo to nepravidelné, a pro mě tak nějak všeobecně neuspokojivé. Asi hlavně kvůli tomu, že jsem si to vlastně splňovala sama.
Takže: „Co tak zapracovat na sebezlepšení?“ To je moje celoživotní prokletí. Já pořád chci od sebe nějak víc, než dávám. No ale začala jsem. Každé ráno jsem si vyhlásila téma, zapsala na lísteček a večer zhodnotila a hodila do schránky. To teda byl opravdu omyl.
Mým hlavním tématem poslední roky je „uvolnit se“. A dá mi to velkou námahu, protože, jak jen chvíli přestanu být ve střehu, hned se vrátím do svých starých modelů. To se taky stalo. Hned jsem spadla do něčeho, co mě svazovalo, udržovalo v úkolu a bralo svobodu. Tak takhle ne.
Ale ty lístečky s tím mottem pro daný den se mi moc líbily. A tak jsem 11.7.2022 začala s NALADĚNÍM.
Jak to funguje?
Mám ranní rituál. Odcvičím, vysprchuju se, obleču a upravím se, a pak začíná můj kreativní den. Ale toto se snažím každé ráno dodržet. A během cvičení mi většinou jdou nápady: Co udělám. Jak to udělám. Na co se těším – a tady jsem doma. Tady většinou přijde ta inspirace pro daný den. Je to jedno slovo, které říká, v jakém duchu by se měl můj dnešní den nést. Pak jsem to ještě vylepšila, že si tam napíšu „vysvětlení“, abych si opravdu uvědomila, co to pro mě vlastně znamená.
Původně jsem plánovala, že napíšu lísteček, nechám si ho na stole a přes den se na něj podívám, abych si zakotvila sílu toho pozitiva. Nestalo se. Lísteček na stole leží celý den a já si ho málokdy všimnu. A že bych si vzpomněla na nějakou sebemotivaci, to ani náhodou. Až večer, když jdu spát, ho přečtu a dám do schránky. Někdy si říkám: „no holka, to ses dneska teda moc nevytáhla“, ale většinou si říkám „jo, bylo to tam“. A ono to i tak funguje. Pobaví mě to. Ráno, když si vymýšlím, jakou krásnou nebo podnětnou emoci si na ten den dopřeju, a večer to ohlédnutí. Je to takový návrat k dětskému okouzlení. Den končí, hotovo, uzavřeno. A co pěkného ten zítřejší přinese?
Skončil rok a schránka byla plná.
Osvědčilo se mi to. Cítím se vyrovnanější, víc prožívám štěstí, lásku, pohodu a radost ze žití.
Takže vysypat a začnu nový rok.
A udělám to stejně. To bylo jasné rozhodnutí, protože jsem zjistila, že mě to vůbec nezatěžuje, není to nepříjemné, a tak nějak přirozeně si to užívám. S tím ranním naladěním si každý den uvědomím tu krásu žití. To, že si můžu užít ten chtěný pocit, ať už se kolem děje, co chce. Tu možnost volby mého vnitřního přístupu k realitě. Mohu to zkusit, ať už se to povede víc nebo míň. A je to jen na mě.
Ale podívám se na témata, co jsem řešila. Ať vím.
A tady byla pro mě opravdu objevná chvíle. Uvědomila jsem si, jaký posun v prožívání mi to dalo. Že spoustu těch chtěných pocitů vlastně teď už často mám, ani o tom nevím. Jsou přirozenou součástí mého vnímání reality.
Docela dost témat, asi polovina, bylo 1x. Ty bych brala jako okrajové, ale ty, u kterých rostla četnost, už stojí za zastavení. Já si myslela, že mým hlavním tématem bude LÁSKA. To je to, co si myslím, že tak nějak nejvíc řeším. Lásku v sobě, lásku pro sebe zvenku, lásku kolem sebe, lásku ve světě. Mám pořád pocit všeobecného nedostatku lásky v životě.
A vida, moje nejčastější téma bylo PŘIJETÍ. Celkem 13x jsem za půl roku užila toto slovo. V různém významu:
Přijímám vše takové jaké to je, všechno je v pořádku.
Přijímám s láskou a důvěrou vše, co přichází.
Přijímám sebe se vším, co ke mně patří, je to, jak to má být.
Přijímám vše a všechny takové jací jsou, je to tak v pořádku.
No a ta LÁSKA byla hned druhá, 11x. A pro zajímavost, na třetím místě se v devíti dnech umístila RADOST.
Takže tolik moje motivační schránka. Po roce hledání a inspirace jí musím připít: „Ať žije!“
