aneb Jak bychom mohli přežít
Dnes bych chtěla jen krátce upozornit na jednu akci, která probíhá.
Včera jsem se pustila na zahradě do zimního zastřihování keřů. A hele. Ono už je vlastně skoro jaro. Už jsem objevila pár kvetoucích trvalek, na záhoně se zmátořil po zimě mangold, a ve skleníku vesele rostou ředkvičky a kedlubny, které jsem zasázena na podzim a myslela si, že z nich nic nebude.
Takže jaro už je fakt načasované.
Jaro je pro mě období takového probuzení se ze zimního spánku. Období, kdy vnímám nárůst energie a chuti do života. A taky období, kdy se tak nějak nejvíc identifikuji se svojí podstatou a vnímám tu nádheru přírody a světa kolem.
V těchto dnech probíhá HEAL Summit – Younity. Jsou to setkání s význačnými světovými vědci, vizionáři, léčiteli, prostě osobnostmi, které pracují v oblasti osobnostního růstu, zdraví, léčení. Témata, která se mě velmi dotýkají. Letos má název Strážci Země. A je pod vedením Alberta Villolda, vědce, lékařského antropologa, který již 20 let studuje šamanské techniky.
Já zrovna nejsem moc zaměřená tímto směrem. Je to pro mě moc cizí, neuchopitelné. Dávám přednost ověřeným vědeckým poznatkům a moudrosti našich předků. Ale jsou to úžasné informace a je fantastické, že tak strašně moc lidí celého světa se už vážně zabývá tím, co se kolem nás děje. Tím, jak strašně moc poslední desítiletí devastujeme naši Zemi, jak bezútěšný a neúčelový se stává život člověka a dopady, které toto zaměření lidstva má na přírodu a na naše zdraví, ať už fyzické nebo duševní. A hledáním cest v ověřených zkušenostech různých civilizací. Tyto civilizace, zrovna tak, jako naši předkové, by bez respektu a bez spojení s přírodou nepřežily. Tam ještě přežívají zkušenosti, které pro zdravé fungování naší existence můžeme využít.
Za mě bych to pojmenovala, že „je třeba návrat ke zdravému selskému rozumu“, a každá cesta, kterou kdokoliv z nás zvolí pro dobrou věc, je správná a v této chvíli strašně potřebná.
Summit má téma Strážci země. To jsme my všichni. A měli bychom tu naši Zemi opravdu strážit. Je moc dobré si to připomenout. Zdravý životní styl, udržitelnost a lidský přistup ke všemu živému a neživému je moje velké téma.
Já žila ještě v době, kdy jsme umývali skleněné láhve od mléka (mimochodem, to byla moje práce již jako malé holčičky a děsně jsem to nenáviděla), pokud byl igelitový sáček od košile nebo halenky, tak ten se schoval na střihy na šití, a poblíž vesnice, na kraji lesa byla malá skládka odpadků (tam opravdu všichni vyváželi, co se vyhazovalo). Byla to jen malá jáma s nějakými hrnci, železy, střepy. Ostatek, jako biologický odpad, papír, hadry, dřevo se využilo nebo spálilo. Plasty prakticky nebyly – vzpomeňte na „úžasné plastové lžičky z NDR“ ve známém českém filmu. To fakt byla realita. A já dnes, i když se snažím omezovat odpad, a nakupovat pokud možno co nejvíc účelově, dost trpím, když vidím, kolik odpadu máme jen my dva.
Náš svět je teď strašně moc zaměřený na věci. Také jsem byla. V devadesátkách to nadšení, co se tady vše najednou dalo koupit, tolik krásných a účelových věcí, tomu se nedalo odolat. Byl to obrovský hlad za ty roky.
Ale postupně už vážně zvažuji každý nákup, každé oblečení, boty, věci, dárky, jídlo.
Tím můžeme pomoct materiálně. Ale je úžasné, že bychom mohli pomoct i jinak. Svým naladěním, uvažováním, dobrou energií. A to, že v této oblasti probíhají zkoumání, aktivity a že tolik vzdělaných a zkušených lidí se nad tím zamýšlí a hledá cesty, vidím jako úžasnou šanci pro existenci lidstva.
Planeta Země bude existovat, to je mi jasné, přežila i konec dinosaurů. Teď jde o nás, o naše děti a jejich nádherný plnohodnotný života. Je to moje největší téma.
Pokud Vám vybyde nějaká chvilka, zkuste se kouknout zdarma na: https://www.earthkeeperssummit-cesko.com/ Třeba Vás tam něco nebo někdo osloví.
Vzpomeňte: „Jsme na cestě. A můžeme si vybrat, a třeba i zkusit, cokoliv z toho, co nás zaujme z cest ostatních lidí.“
A „vitamín pro radost“? No to, co jsem včera na zahradě „objevila“.
