Již delší dobu zvažuji, že mi v životě chybí některé zvyky, které kdysi naši předkové dodržovali během roku. Byly strategicky rozvrženy v souladu s ročními obdobími, církevní tradicí a náplní života. Vnášely do života řád. Připomínaly, co se mělo připomenout , dávaly prostor na těšení a tvořivost při výzdobě, přinášely radost ze sdílení. Některé z nich přetrvaly a mnohé se již zapomněly. A tak jsem se rozhodla, že se na to víc zaměřím. Také jsem si řekla, že to budu sdílet na blogu, kdyby se někomu nějaký námět líbil.
Rozhodla jsem se, že začnu Adventem
Jím začíná liturgický (církevní) rok. K němu a k svátkům vánočním se zachovala spousta zvyků a tradic, které se dochovaly dosud. 1.12. byla první neděle adventní. A tak jsem si vyhledala, co se k adventu vlastně váže. Bylo to trochu narychlo, ale přece jen jsem objevila docela dost informací o adventu a předvánočních zvycích, které jsem nevěděla.
Advent a adventní věnec
Advent (z lat. Adventus = příchod) je začátkem; prvním obdobím liturgického (církevního) roku. Jeho délka je vymezena čtyřmi adventními nedělemi, z nichž poslední je vždy před 25. prosincem. Je to doba duchovní přípravy na vánoce, rozjímání a doby dobročinnosti. Je také dobou zklidnění. V dřívějších dobách byla dobou půstu a byly zakázány zábavy, svatby a hodování.
Zaujala mě právě ta doba půstu. Období půstu bylo nastaveno během roku víckrát a já si pamatuji, že ještě v mém dětství se dodržoval půst bez masa každý pátek a před velikonocemi. A když si sáhnu do svědomí a vzpomenu na oblečení, které jsem odložila, protože se zmenšilo (asi praním), musím přiznat, že toho jídla je teď opravdu moc. A kdy si to tělo má vlastně odpočinout. Závěr je, že ty postní zvyklosti nebyly vůbec marné. Jenže já si svůj jídelníček bez masa neumím představit. A tak jsem hledala nějaké řešení, jak si něco odříct, co by mému zdraví prospělo. Našla jsem. Půst pro mě letos znamená – bez uzenin. A už teď po pár dnech cítím na těle, že to vůbec nebylo marné rozhodnutí.
V adventním období si křesťané připomínají dva příchody Krista. První část Adventu do 16. prosince je věnována druhému příchodu Krista na konci časů (Poslední soud) a je připomínkou důstojnosti člověka a jeho povolání k péči o svět a dobro všech lidí. Druhá část Adventu začíná třetí adventní nedělí, která se nazývá Gaudete = radostná a je zaměřena na první příchod Krista (jeho narození v Betlémě).
Každou adventní neděli se zapaluje svíčka na adventním věnci. Ten je symbolem nového liturgického roku a má vyjadřovat zastavení, radost a očekávání. Má čtyři svíčky – tři fialové a jednu růžovou.
Oběhla jsem tři květinářství a jednu drogerii, než se mi podařilo sehnat balíček fialových a balíček stejně velkých růžových svíček. Zřejmě tuto tradici zná víc lidí, já o ní slyšela poprvé. Vždy jsem měla na adventním věnci bílé nebo stříbrné svíčky.
Zapalování svíček na adventním věnci podle křesťanské církevní tradice:
První adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku tzv. svíci proroků. Je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku tzv. betlémskou. Ta reprezentuje lásku a Ježíškovy jesličky.
Třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci tzv. pastýřskou. Ta vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a navozuje slavnostní ráz adventu.
Čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíci tzv. andělskou, ta představuje završení adventu, mír a pokoj.
Označení adventních nedělí železná, bronzová, stříbrná a zlatá má původ v nákupním období před vánocemi a s církevním rokem ani s tradicí nemá žádnou souvislost.
Letos jsem tedy ozdobila adventní věnec fialovými a jednou růžovou svíčkou. Moc se mi líbí, že to zapalování svíček má nějaké vysvětlení. Pro mě však hlavně znamená posezení s blízkými u zapálené svíčky, kávičku, něco dobrého k tomu, zklidnění a harmonii při společně prožité chvíli.
Adventní věnec jsem kdysi dostala od dcerušek. Je z Fleru, ručně vyrobený a mám ho moc ráda. Ostatní výzdobu jsem se letos rozhodla kompletně vyrobit ručně sama. A tak jsem s Rudolfem vyrazila na větvičky, ořezala túje, smrky a cesmínu kolem domu a vytvářela jsem věnce, truhlíky, květináče a plnila větvičkami vázy.
Vánoční věnce i vánoční stromek mají totiž původ ještě v pohanských dobách, ve zdobení lidských obydlí chvojím na ochranu před zlými silami.
Vánoční věnec z jakéhokoliv chvojí je symbolem kruhu, ohraničeného bezpečného prostoru. Zavěšuje se na vrata a dveře, vedoucí ke vstupu do obydlí, aby chránil obydlí a všechny v něm před vším zlým. Současně má zajistit všem v tom obydlí štěstí, lásku, zdraví a bohatství.
Pro jistotu jsem vyrobila ještě podkovu pro štěstí na venkovní krb a vyzdobila, co se dalo. Napadlo mě, že vzhledem k duchu adventu by asi bylo na místě udělat výzdobu jen z chvojí a pak to v tu třetí neděli dozdobit. Jenže, kdo by to pak dělal. Takže jsem raději skoro všechno udělala kompletní i s tou radostnou vánoční výzdobou.
Nad dveře ke vstupu do domu jsem chtěla koupit zelený umělý věnec. Umělý proto, aby se nepoškodila fasáda domu. Jenže nezdobený, jen zelený a bohatý, jaký jsem si představovala, nikde nebyl, a tak jsem opět jako loni oddělala větvičku listí a bobulí z podzimního věnce, přidala plyšového sněhuláka a větvičky, a bylo vyřešené. Tolik jsem se natěšila, jak se to dětem bude líbit, že jsem ještě vylovila založený roh hojnosti, baňky, stromeček, látkového andělíčka a vše taky navěsila. Když jsem to pak prohlížela s rozsvíceným osvětlením, musela jsem si přiznat, že jsem se docela rozjela, a že je to na můj vkus dost naplácané. Hned jsem si ale zase vzpomněla na děti, jejich radost z barev, světel a ozdob všeho druhu. To mě uklidnilo, takže jsem už ani nešla nic dolaďovat.
Na svátek svaté Barbory 4. prosince, se vžila tradice řezání „barborek“, tj. větviček jakýchkoli stromů a keřů, nejčastěji třešňových, které mohou do vánoc rozkvést. „Barborka“, která rozkvetla o vánocích, přinášela do domu štěstí a děvčatům na vdávání předpovídala svatbu. I svatá Barbora v předvečer svého svátku původně přinášela dárky, podobně jako svatý Mikuláš.
Tak jsem 4. 12. uřízla větvičky nejen třešní, ale i nějakých dalších stromů. Jsem zvědavá, co mi letos vlastně rozkvete. Moje vnučka se jmenuje Barborka, takže už deset roků držíme na „Barboru“ nevědomky i tradici dárků.
Vyhledala jsem recept mojí babičky na slavnostní oříškovou bábovku, kterou jsem nedělala už určitě víc jak deset roků. Když tradice, tak tradice. A druhou adventní neděli jsme poseděli u kávičky, někdo čaje a mlsali bábovku. Dobře nám bylo.
Během adventu nás čekají ještě mnohé vánoční tradice, které více či méně, jak síly a čas dovolí, držíme. Jako třeba pečení cukroví, které má svůj původ v pohanské tradici oslav slunovratu. Mělo funkci ochrannou a obřadní. Tradice vánočního cukroví sahá až do 16. století. Tehdy se peklo cukroví ve tvaru zvířat, to mělo chránit živá zvířata v hospodářství. Dále cukroví ve tvaru kruhu, to bylo symbolem slunce a věšelo se na domy a ovocné stromy. Cukroví se mělo péct pouze z mouky z vlastní úrody, aby příští rok přišla také velká úroda. Cukroví v dnešní podobě se objevilo během 19. století, patřilo však pouze do bohatých domů.
Podle tradice by na vánoce mělo být upečené 7 druhů cukroví a s pečením cukroví by se nemělo začínat dřív než po první neděli adventní. Výjimkou je pečení medových perníčků. Ty se pekly hned začátkem adventu, protože tradiční perníčky potřebovaly právě tu dobu, aby změkly.
Pečení perníčků začátkem adventu jsem nerealizovala. Já totiž už několik roků dostávám perníčky od mé sestry. Takové krásné a dobré, jako ona, neudělám, ať se snažím sebevíc. Tak jsem si tradici takhle pohodlně upravila. Ale pečení cukroví si neodpustím, ať už mám předvánoční období sebevíc hektické. Vánoce bez té nádherné vůně skořice, badyánu, oříšků a vanilky si neumím představit. A pečení cukroví poslední roky, kdy už jsou děti velké, si užívám. Ale dříve při zaměstnání a domácnosti s domem a dětmi to znamenalo stihnout alespoň něco, aby děti měly radost. A některý rok jsem cukroví prostě koupila a upekla jen vanilkové rohlíčky, kvůli té vánoční vůni.
Milí přátelé přeji Vám krásné adventní období, užijte si tradic, na které jste zvyklí i nových, které Vás třeba ještě osloví.
K době adventu také patří jmelí, vánočka, vánoční stromeček, betlémy, františky a purpura…. Přeji Vám, ať si vše užijete podle svých nejkrásnějších představ a těším se s Vámi na dalším blogu.
Pokud byste si chtěli osladit třetí nebo čtvrtou adventní neděli a podařilo se Vám vyšetřit čas v předvánočním shonu, přidávám recept na tradiční babiččinu bábovku. Přeji dobrou chuť!
Ořišková bábovka – od babičky
370 g práškového cukru
240 g másla
6 vajec
420 g polohrubé mouky
100 g vlašských mletých oříšků
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr 3/8 l mléka
……..cukr, máslo, žloutky třeme do pěny. Do ušlehaného přidáme mléko, mouku s práškem do pečiva, oříšky a sníh. Zamícháme. Dáme do formy vymazané olejem a vysypané kokosem. Pečeme na 170°C.