Máme předvelikonoční týden. Letos je ale pro mě všechno tak nějak jiné, jako by to snad ani nebylo skutečné. A tak jsem si řekla, že je třeba se v této době, v době, která tak zásadním způsobem změnila náš denní život, vrátit k něčemu, co je „normální“. Pro mě to znamená návrat k tomu, co už tu bylo, co znám, a co bylo dobré nebo ještě raději, skvělé.
A tak jsem se, nejen v duchu, ale i prakticky, vrátila k době před xxx lety a upekla jsem „velikonoční beránky“. Kdysi jsem pekla na velikonoce jednoho beránka – pro můj domov, pro moje holčičky, Rudolfa a mě. Teď už jich bylo víc, protože moje rodina je v této chvíli už mnohem větší. Jeden pro mě a Rudolfa – aby byl domov krásný, voňavý a velikonoční. Druhý pro moje rodiče – kteří ve svých víc jak 85 letech tuto dobu prožívají jako nejvyšší ohrožení svého života a velikonoční beránek jim určitě udělá radost. Třetí a čtvrtý pro obě naše dcerušky a jejich rodiny – děti milují vzpomínku na dětství a vnoučátka to určitě potěší a přinese krásu velikonoc. A pátý pro sestru Maďulku, která je mojí životní spojenkyní – ať ji potěší, a ať si ho „zbaští“ s neteřinkami a jejich dětmi. Když jsem beránky rozdávala, teprve mi došlo, jaký to byl skvělý nápad. Všechny to potěšilo víc, než jsem si myslela, a já si uvědomila, jak moc je třeba zachovat si co nejvíc z toho, co jsme si někdy během života oblíbili a co nás těšilo.
Tradice velikonočních beránků symbolizuje beránka božího – Ježíše Krista a oběť, kterou pro lidstvo postoupil. Vychází z tradice židovské, kdy Židé v rámci Pesachu (židovské obdoby Velikonoc) obětovali beránka na památku vysvobození z egyptského otroctví. Živé jehně začal pečený sladký beránek nahrazovat ve středověku a v našich končinách se začal péct v 19. století. Poslední týden před velikonocemi začíná Květnou nedělí a nazývá se pašijový (svatý). Pašije jsou biblické příběhy popisující utrpení Ježíše Krista. Na Škaredou středu, kdy se na něj údajně mračil Jidáš, který ho potom zradil, se tradičně pekly jidáše, které symbolizovaly provaz, na němž se Jidáš po zrazení Krista oběsil. Jidáše se potom podávaly k snídani na Zelený čtvrtek, který je dnem odpuštění a očisty. Ten den by se do všech jídel mělo přidat něco zeleného – hrášek, špenát, kopřivy, cokoliv. Následuje Velký pátek, který je dnem půstu a pak Bílá sobota. O Bílé sobotě hospodyně pekly mazance a beránky. Mazanec je symbolem slunce a patří mezi nejstarší druhy českého obřadního pečiva. K Velikonocům také neodmyslitelně patří velikonoční vajíčka, především červená. Červená barva je barva života – značí nový život, obnovu, zrození. Právě červené vajíčko dávala dívka tomu chlapci, který se těšil její největší přízni.
Já jsem si letos ty tradice udělala hodně po svém. Musím se přiznat, že ten předvelikonoční půst bez uzenin jsem absolutně nedala. Vzhledem k okolnostem jsem se rozhodla, že člověk potřebuje být na zvládnutí této situace silný po všech směrech, a tak jsem zrušila pro sebe jakákoliv omezení a rozhodla se, že kopřivová kůra mi k regeneraci úplně stačí. Také jsem si řekla, že je třeba dělat si radost a zdobit. Takže jarní věnec jsem zavěsila už na první jarní den.
I velikonoční beránky jsem upekla týden předem. Abych alespoň něco dodržela, plánuji v sobotu upéct mazanec. Jinak celý předvelikonoční týden už jen dolaďuji výzdobu a pracuji na zahradě. Letos si nijak zvlášť neužívám procházky, a tak mi zahrada naplňuje moji potřebu kontaktu s přírodou. Motivující je navíc k tomu i očekávaný užitek domácí zeleniny a květin. Přestože je letos vše strašně suché, příroda se přece jen probouzí a přináší radost.
Ožil skleník, zatím jen muškáty a sazenice rajčat a salátů. V příštích dnech mě a Rudolfa (zaměstnání nás obou patří mezi zastavené činnosti, a tak se nám otevřelo úplně jiné využití času) čeká úprava záhonů a setí ředkviček, mrkve, hrášku…. Také jsem mimo jiné ozkoušela, jak voní narcisky přes roušku. Nevoní.
Milí přátelé, přeji Vám ty nejkrásnější svátky velikonoční, které se Vám v této době podaří udělat. A kdyby byla chuť tvořit, přidávám recept na velikonočního beránka.
Tento recept má pro mě milou historii. Před téměř třiceti lety jsem měla v práci kolegyni Helenu. Její prarodiče vlastnili za první republiky vyhlášenou cukrárnu. A ona byla tak moc hodná a dala mi pár rodinných receptů. Všechny se mi úžasně osvědčily. Ty prvorepublikové dobroty byly fakt ohromné a na Helenu si dodnes vždy s díky vzpomenu, jak to bylo od ní moc pěkné, že mi je věnovala.
Velikonoční beránek – recept je na 2 beránky
6 vajec, 20 dkg másla (pro vegetariány alsan-bio, je výborný), 20 dkg práškový cukr , 1 vanilkový cukr, citronová kůra – z půlky bio citronu, 30 dkg polohrubé mouky, ½ prášku do pečiva, Přísady: kandované ovoce, nasekané mandle, hrozinky, nahrubo nasekaná hořká čokoláda (od všeho trochu – přiměřeně (zvážené to nemám)
Postup: ušlehat žloutky s cukrem, máslem, vanilkovým cukrem a citronovou kůrou, zvlášť ušlehat bílky, pak obojí ušlehané zlehýnka zamíchat dohromady s moukou, práškem do pečiva a přísadami. Formy na beránky vysprejovat olejem a vysypat moukou. Péct na 180 cca 1,5 hod – 2 hod. (podle toho, jak vám peče trouba – když trošku nadzvednete kryt „beránka“, mělo by to být nazlátlé.) Pak to už jen vyndám z trouby, nechám chvíli zchladnout a pak vyklopím z formy. Nechám vychladit, pocukruji, na špendlících dám „oči“ z hrozinek a „pusinku“ z kandovaného červeného ovoce, uvážu stuhu a zabalím do celofánu.