NA CESTĚ

aneb  Proč a jak si vykračovat v tomto novém roce

Trošku jsem se odmlčela. Měla jsem pocit, že v minulých týdnech, kdy byla většina naší pozornosti zamířená k volbám, to všechno ostatní tak nějak šlo do pozadí. Takže dneska tady opět vítejte.

Před víc jak třemi roky jsem svoje stránky:  www.kineziologie- rybnickova.cz  nazvala  „Na cestě“. Tehdy jsem to vnímala, jako určitý mezník na své cestě životem. A cesty jako takové jsou pro mě naprosto fascinující. V našem úžasném jazyce má cesta tolik významů.

Cesta jako spojnice mezi dvěma místy.

To zní nádherně. Vyjdu odněkud a mířím někam. Může být snadná, rovná, která přímo láká k rozběhnutí se po ní. Může být obtížná, strmá, hrbolatá, plná kamení a výmolů, a člověk musí vydat ze sebe všechno, aby do cíle dorazil. Může svítit slunce, nebo také fičet vichr nebo pršet. Může být s krásným výhledem do krajiny, tak úžasným, že někdy i mohu dohlédnout svůj cíl. A může být i tajemná, že nevidím za další zákrutu. To tušené tajemství mě může lákat, vábit anebo také vyvolávat napětí a strach.

Vykročit může být lehké rozhodnutí, anebo to může chtít opravdu silnou vůli a touhu po dosažení vytouženého cíle.

Někde jsem a někam chci.

Jdu a přijdu.

To vše platí pro reálné cestování, ale naprosto stejně i pro cestování imaginární. Vždy je to akt změny. 

Dnes bych se chtěla trošku pozastavit nad „cestou ve smyslu spojnice anebo rozdělující“. Co tím myslím?

Cesta vede z jednoho místa do druhého. Ale cesta také, obzvláště v minulosti rozdělovala pozemky, vlastnictví. Proto jsou tak klikaté.

Pokud někam chceme a míříme, je to vždy pozitivní. Je to o zaměření, o cílech, o radosti z překonávání překážek, a nakonec o splnění, toho za čím jdeme. Tuto cestu můžeme jít sami. Ještě lepší je ale, když jde někdo s námi. Mohou to být lidé, kteří mají stejný nebo obdobný cíl nebo lidé, kteří nám fandí a povzbuzují nás. „Ve dvou se to lépe táhne“, a když je nás víc, je to ještě lepší. Říká se tomu synergie. Je to obrovský nárůst energie, který dovolí zúčastněným podat neuvěřitelné výkony, a naprosto úžasně si tu cestu užít a naplnit.

Ale my nejsme jen ta naše cesta a my na ní. Jsou i oblasti vedle ní, vpravo, vlevo a další cesty. A na nich jsou lidé, kteří mají jiný směr než my. Oni také jdou, ale jinou cestou. Nebo stojí, pozorují ty kolem, někdy kritizují nebo se i posmívají.  Jejich cíle jsou jiné, než ty moje. Jejich úsilí je namířeno jiným směrem, jejich myšlení je odlišné. Každý jsme přece individualita. Jsme neopakovatelní.  Tudíž odlišní.

A co já s tím na té mé cestě?

No mám volbu.

Mohu je třeba pozorovat, zastavit se s nimi a nechat se poučit, jestli jdu správně a chytře a efektivně. A pak upravit své další kroky podle toho, co druzí říkají a dělají. I když s tím vnitřně nejsem v souladu.  Nebo je mohu přesvědčovat, že jen ta moje cesta je ta nejlepší a nejsprávnější.

Anebo prostě půjdu po té své cestě. Mohu přitom pozorovat dění kolem, sbírat náměty a informace. Mohu pak zvažovat, jestli je to pro mě inspirace, jestli by se mi něco z toho nehodilo. Mohu mnohé z toho i zkusit, pokud jsem s tím v souladu. A klidně přitom respektovat naše vzájemné odlišnosti, zaměření, cíle a názory. Ale autoritou a konečnou „inštancí“, která rozhodne, co udělám, jsem jen já.

Ta první volba, to jistě uznáte, nám vezme moc energie a času. Může se stát, že nás na té naší vytoužené cestě zpomalí, zastaví, nebo dokonce obrátí opačným směrem.

Jen náš vnitřní hlas nejlíp ví, co je pro každého z nás to pravé. A když si dovolíme, aby nás vedl po většinu času, je to úžasné naplnění života.

A „Vitamíny“ z cest? Mám jeden. Zastavili jsme se včera v Ivančicích v RAFU na takovou maličkou oslavu Rudolfových narozenin. V neděli máme sice velkou rodinnou oslavu, ale letos jsme si řekli, že oslav není nikdy dost, a tak jsme si udělali navíc jednu sami spolu. Fotečku mohu dát jen svoji, ale myslím, že ten „blažený výraz“ mluví za vše. A RAF, tak to je vážně podle mého gusta. Prostředí, jídlo i historie s tím spojená: https://www.rafhouse.cz/

No a k tomu pár mých „cest“ z procházek této zimy. Vedou z domu a zase zpátky domů, což vnímám v této chvíli pro mě jako zásadní.