aneb Co, že to vlastně dělám
„Jak se máš? A co děláš?“ Když se potkáme se známými a mezitím uběhl nějaký čas, standardně zazní tyto otázky.
Jak se mám? – Skvěle! (Opravdu! ) A co dělám? – A tady mám problém. Většinou říkám, že pracuji jako kinezioložka. Někdo ví, ale většinou ne. Tento obor není moc známý. Málokdy je odezva, že ano, to znám, zkusili jsme, vyřešilo to a to. Většinou se optají, co to vlastně je a já vysvětluji. A těžko. Několika slovy to nevysvětlím. Stejně, jak není možné několika slovy říct, co dělá učitel, doktor atd.
A tak jsem se rozhodla, že budu o tom psát. Kdo se tedy chcete se seznámit s kineziologií v mé praxi a s tím, co by Vám mohla přinést, sledujte moje blogy. Budu je dávat každou středu na FB a současně budou uloženy na mých www stránkách , pro případné pozdější využití.
Dnes tedy o Vzdělávacím systému a metodě ONE BRAIN pro práci se stresem v oblasti specializované kineziologie. Tak přesně se jmenuje náplň mé profese.
Určitě jste se každý setkali s různými technikami „práce na sobě“. Tím myslím techniky motivace k úspěchu a dosažení cílů, uvolňování napětí, programování k výkonu, nebo práce s energiemi, meditace atd. Je toho spousta a spoustu z toho jsem i sama zkusila a praktikovala. S větším, či menším úspěchem. Tehdy jsem si myslela, že je to tím, že třeba nejsem dost vytrvalá, dost schopná, dost uvolněná, příliš racionální – prostě chyba někde u mě, a proto mi to ne vždy fungovalo.
Dnes vím, že je to tím, že každý z nás potřebuje něco jiného. A hlavně, každý z nás potřebuje nejdřív uvolnit bloky, které během života „vytvořil“, a které mu nedovolí překročit zónu bezpečí.
Zónou bezpečí označuji naše zažité modely myšlení a jednání, které se nám v minulosti osvědčily, a kterých se držíme, protože se domníváme, že nás chrání před selháním, bolestí, zklamáním atd., tak jako tehdy. Fakt je ale, že nic není neměnné. Změnilo se naše okolí a změnili jsme se v čase i my. A tyto zkostnatělé modely už pro nás často nejsou tady a teď tím nejlepším řešením. Potřebujeme se přizpůsobit nové realitě. Ale tyto modely nás drží a nedovolí nám vykročit z toho svého „zažitého“ a udělat změnu v tom, co nám nevyhovuje, ať už je to v oblasti vztahů, práce a čehokoliv, co se nás týká. To je jeden aspekt. Ten zasahuje naše myšlení.
Druhý je ten, že většina těchto modelů myšlení a chování se vytvořila jako obrana proti stresové situaci. A tím je spojena se zablokovaným stresem v těle. Určitě to znáte, když se něčeho bojíte, třeba zkoušky, letu v letadle, tmy. Já jsem se bála neznámých velkých psů. Když se někde vyřítil velký cizí pes a běžel ke mně, udělalo se mi špatně, ztuhla jsem strachem, vyskočil mi pot, vnitřní třas, prostě děsná reakce, a já nemohla s tím nic dělat. Mohla jsem jenom řešit vnější vlivy. Nechodit na procházky, kde hrozilo nebezpečí volně pobíhajících psů, nechodit venčit našeho pejska a nejraději, když už jdu na procházku, nechodit sama. Bylo to trauma ještě z dětství a jsem neskutečně šťastná, že se mi to podařilo odstranit. Protože já jinak mám psy a zvířata vůbec moc ráda a ten iracionální strach mě moc omezoval. Takových malých i velkých traumat, ať už se týkají zvířat nebo lidí nebo situací, do kterých se dostáváme, má každý z nás spoustu. A ty nám nedovolí svobodně a bez přemáhání se radostně žít a reagovat. Prostřednictvím tělesných symptomů nás svazují a omezují.
Co s tím?
Je spousta technik. A fungují. Ale, co když prostě nemůžu. A právě tady mě oslovila kineziologie. Protože navzdory jakémukoliv modelu myšlení, který si držím, a který mě omezuje, mohu se v mysli vrátit do okamžiku příčiny a tento model přeprogramovat podle svého současného uvědomění a přání. Dojde k uvolnění zablokovaného stresu a vrácení do původního stavu. Je to úžasná úleva v mysli i na těle.
Ve své poradně se nejvíc setkávám se strachovými modely. V dnešní těžké době, je to mnohem aktuálnější téma díky tomu, co proběhlo poslední dva roky a co stále trvá. Téma, se kterým lidé přichází, většinou kompletně nevyřeší jeden odblok, to jen výjimečně. Ale už po první poradně bývá standardně úleva. Obzvláště u dětí.
A navíc jsou to velmi jemné techniky. Trošku „povídání“ a trošku „cvičení“. Celý proces si každý řídí a dělá sám, podle toho, jak to jeho tělo v dané chvíli cítí a zvládá. Já ho pouze provázím technikami na uvolnění napětí a následně při uvolnění zablokovaného traumatu a přeprogramování na pozitivní řešení.
V příštím blogu bych se ráda zaměřila na stres a nastínila, jak si právě technikami kineziologie One Brain můžete pomoct. Dokonce i sami. Stres je hlavní téma. Myslím, že je to alfa i omega většiny našich potíží. Obzvláště v této době.
Kineziologie One Brain je cesta k sobě, k využití svého potenciálu, k radosti, naplnění a úspěšnému životu.
