aneb Co to je odolnost vůči stresu
Každý z nás jsme originální, neopakovatelný jedinec. A projevuje se to prakticky ve všem. Tím je řečeno i to, že pokud se dostaneme do náročné situace, každý z nás ji bude vnímat jinak. Na základě toho i reakce na to bude u každého odlišná. Pro uvědomění dané problematiky Vám nabízím další úhel pohledu.
Minule jsme si povídali o tom, co se v nás děje, když přijde stresující podnět. Ta první blesková reakce, horká linka do amygdaly a aktivace mysli a těla, ta proběhne vždy. Pak ale nastupuje druhá fáze, a to je zvážení hrozby v mozku. Tady už jsme odlišní. Pokud jste člověk, který má vysoký stupeň sebedůvěry, vysoký stupeň sebelásky, a cítíte se v sobě a ve světě bezpečně, budete na situaci pohlížet „s takovým určitým nadhledem“. Váš rozum hrozbu vyhodnotí, a v mnoha případech stresovou reakci zastaví. Vypadá to jednoduše, ale proč to takhle funguje tak málo lidem? No protože toto je podvědomá reakce. Vychází z našich nastavených modelů myšlení/chování. Je to autopilot, funguje automaticky, a vědomá mysl na to nemá vliv. Takže pokud v nás převažují modely strachu a bezmoci, spustí stresovou reakci i při imaginárním ohrožení, a my s tím nic nenaděláme. Toto nastavení je zásadní a budeme se k němu v dalších článcích průběžně vracet a uvědomovat si, co každý z nás můžeme v tomto směru pro sebe udělat. I malinký posun tady, pokud se vám podaří, znamená pro vás obrovský posun v kvalitě vašeho života.
No jo, ale co když se necítím v dnešním světě bezpečně? Co když nevěřím, že je zlepšení v mých rukách? A co když ještě k tomu nejsem se sebou spokojená?
Dobrá zpráva je: JE TO NORMÁLNÍ. Tyto pocity máme v určité míře všichni.
Můžeme s tím něco dělat? Ano. Každý z nás totiž může „pracovat“ na své vědomé mysli. A to je také to, co se běžně doporučuje ke zdravému zvyšování odolnosti vůči stresu. Jsou to všechny možné vědomé techniky práce na svém podvědomí. A pomáhají všem. Něco někomu víc, něco míň, ale je to dobrá cesta. V čem je slabina? Je to jen pomoc, neřeší to podstatu. Tato cvičení zasahují jen ten pomyslný vrchol ledovce, a tudíž získaný efekt je omezený. A taky to dá hodně práce. Je to ale práce na sobě, která jde do hloubky, a to je pro nás obrovský přínos. Naše západní kultura je totiž příliš povrchová. Naše cíle jsou zaměřené na úspěch, krásu, bohatství, uznání, lásku – a to vše chceme dostat zvenku. Jdeme za tím s plným nasazením, protože splnění těchto met nám přináší pocity, po kterých toužíme. Ty pocity však trvají jen chvíli, a my chceme víc a znovu, protože nás trvale nenaplňují. Tím nám narůstá pocit frustrace, s tím spojený stres a jsme v začarovaném kruhu. Jakékoliv narušení těchto stereotypů nám pomáhá tento kruh uvolnit.
Napsala jsem, že je to dobrá cesta. Ano, opravdu je. Jednak, že tím vědomě ovlivňujeme podvědomí, takže omezíme nebo i odstraníme některé stresory. Jednak se tím, že víme, že máme k dispozici něco, co pomůže, přepólujeme z distresu do eustresu. Od beznaděje k řešení. A když na tom opravdu pracujeme, tak se nám v mnoha případech podaří tu stresovou reakci brzy zastavit. Tím šetříme síly a nečerpáme své záložní zdroje energie.
Třetí cestou je potom ještě tak zvané „zvládnutí stresu“. Za tím se schovává nepřiznání. Je to čistě o naší reakci navenek. Tady také mluvíme o práci s vědomou myslí, ale je to o potlačení. Jde o to, naučit se, jak zachovat „kamennou tvář“, jak „nepodlehnout emocím“, jak „být nad věcí“. Obávám se, že pod odolností ke stresu se všeobecně myslí právě toto. Člověk si prostě „namluví“, že chce dobře zvládat stres, že ho opravdu zvládá a trénuje to. Pak skutečně na něm v nepříjemné situaci „není nic vidět“. Vypadá nad věcí, reaguje bez emocí, dá si čas na rozmyšlení…. Uvnitř sebe může být dokonce i se sebou spokojený a hrdý, jak to zvládá. Obávám se, že takhle to dělá většina „úspěšných“ lidí v naší společnosti. A vím o čem mluvím. Léta jsem takto na sobě pracovala, abych uspěla v ředitelských pozicích. V čem je problém? Je to jen model chování. Nevychází z vaší podstaty. A navíc, když se ho naučíte, nejde použít jen v práci. Automaticky ho použijete ve všech životních situacích. Ano, vypadáte, že jste vysoce odolní proti stresu. Což v naší společnosti boduje. Jenže ve vás uvnitř probíhá stresová reakce, ať už venkovní projevy potlačíte sebelíp. A bere vám obrovské množství životní energie. Prakticky se udržujete ve třetím stupni stresu, viz. předchozí článek.
Dobře. Třetí cesta ne. Druhá cesta ano, ale jako doplněk. Takže moje doporučení je první cesta. Změna modelů myšlení a chování. O tom ale až příště.
Dnes bych s vámi ještě chtěla sdílet jednu techniku z mé Cesty práce na sobě, která se mi moc osvědčila. Všichni chceme mít vyrovnanou, výkonnou a po všech stránkách úžasnou mysl. Jak na to? Připodobnila bych to k tomu, co známe: Co děláme pro svoje tělo, aby bylo O.K.? No zdravě ho živíme, cvičíme, chráníme, dáváme mu to nejlepší. Já bych tady zmínila takovou zdánlivě maličkou nezbytnost – vitamíny. Pokud jich máme málo, naše tělo strádá. Pokud je nemáme, je to zlé.
A zrovna tak fungují vitamíny pro mysl. Jsou to právě ty malé drobné radosti kolem nás. Jednou jsem četla o tom, jak se toto vnímání takových okamžiků radosti ze života aktivuje. Je to vnímáním krásy. Ve chvíli, kdy si uvědomíme krásu, vyplavují se nám hormony a spouští se emoce vnitřního klidu, lásky a radosti. A je to jen na našich smyslech. Stačí jen si v běžném denním životě všimnout krásy světa – kytka, drobnost na stole, krásné šaty, krásný úsměv někoho, krásná vůně, krásná hudba. A můžeme si to i sami dodat v podobě věcí kolem sebe. Ale hlavně si toho všímat a uvědomit si ten prožitek. To je to, co každodenně (když si vzpomenu) trénuju, a moc to všem doporučuju. Je to úžasné obohacení. Koukněte na ten nádherný podzim ve venkovním divadle v zámeckém parku.
