V pondělí 6. ledna na Tři krále byl poslední den Vánoční doby, která začala po slunce západu na Štědrý večer. Je to část roku kterou opravdu miluji a užívám si ji. Vnímám ji jako úžasně zářící, natěšené a harmonické období. Ne, že bych v minulosti pokaždé zvládla si to plně užít, ale těším se na ně vždy.
Tentokrát jsem si dala za cíl vychutnání si vánoční atmosféry a všeho, co s tímto obdobím souvisí. Podařilo se mi téměř vyrušit nákupy a obchoďáky a udělat vánoce a silvestra skromnější, takové, jak to bylo v mém dětství. Bylo méně jídla a dárků a mnohem víc klidných chvil, víc procházek a pěkných setkání v rodině. Stromeček, vázy s větvičkami, svíčky a provoněný dům. Dokonce i ta „Barborka“ nakonec rozkvetla.
Jako novou tradici jsem si k tomu všemu přidala ještě jednu radost. Mám moc ráda vůně a již roky uvažuji, že si někde opatřím kadidlo. Vždy mě jeho vůně fascinovala a chtěla jsem ji letos na vánoce mít. A když se člověk pro něco nadchne, najednou se začnou dít věci k jeho uskutečnění. Moje přítelkyně Eliška nabídla na facebooku směs na vykuřování s kadidlem. To jsem hned využila. Jak s tím ale pracovat? A hle, Eliška dala video s návodem, jak vykuřovat. K plnému naplnění přání jsem dostala pod stromeček jako překvapení od dcerušky sadu vykuřování s krásnou onyxovou miskou a moudro k tomu:
Již před desítkami tisíci lety lidé objevili fascinující moc vykuřování. Poznali, že mnoho různých rostlinných produktů, ať už jsou to byliny, větve jehličnatých stromů, pryskyřicí nasáklé dřevo, mají nejen vůni, ale také účinky na jejich psychiku. Dovedou dokonce ovlivňovat jejich zdraví, dokáží léčit nemoci. Od té chvíle se datuje počátek pradávné tradice, která se rozvinula v úžasné umění práce s vykuřovadly, umění, na které naše moderní civilizace poněkud zapomněla, ale které se s potřebou současného člověka návratu k přírodě, stává zase aktuální. V průběhu staletí, kdy vykuřování bylo součástí každodenního života, vybírali lidé produkty, které se osvědčily a staly se z nich ty nejlepší vykuřovací látky. Tyto dovednosti se rozvíjely na mnoha místech celého světa. Ať už to byl starý Egypt, antické Řecko či Řím, Arábie, Indie, Japonsko nebo celá Amerika. Vykuřovadla se používala jak pro náboženské, tak i čistě světské účely. Jedním z nejdůležitějších vykuřovadel je kadidlo, zvané též olibanum. Je to pryskyřice z různých druhů kadidlovníku, rostoucích především v Arábii, Jemenu, Ománu, Somálsku a Etiopii. Užití kadidla spadá do nejstarších egyptských kultur a v průběhu dalších tisíciletí se stalo tím nejdůležitějším vykuřovadlem při náboženských a světských obřadech a rituálech. Je signováno Slunci a má téměř univerzální použití. Patří mezi nejúčinnější čističe atmosféry, jak na duchovní i fyzické úrovni. Má silně dezinfekční účinky, vytváří pocit průzračnosti, zbožnosti, čistoty a klidu. Jedná se o silný stimulant lidského ducha, snižuje stres, uvolňuje napětí a rozšiřuje vědomí.
Poslední den v roce jsem tedy zapálila kadidlo a spolu s uplynulým rokem propustila a poslala pryč všechny svoje modely myšlení a chování, které už do nového roku nechci. Alespoň všechny ty, na které jsem si v té chvíli vzpomněla. Poslala jsem je někam do přírody a věřím, že energie v nich zachycená se bude transformovat do nějaké krásné formy. Představuji si, že by to mohly být třeba sasanky. Byl to opravdu příjemný a krásný obřad a rozhodla jsem se, že si zapálení kadidla v průběhu roku při různých příležitostech zopakuji.
„Dne 6. 1. přišli Tři králové a přinesli dary“. Ještě před dvěma roky chodily u nás děti dům od domu vybírat na Tříkrálovou sbírku. Vybrané prostředky se využily v charitě potřebným. Tato tradice však Rosicích už skončila. Příspěvek lze poslat na charitu, ale už to nemá ten osobní rozměr.
Legenda tří králů se zrodila ve středověku. Evangelium sv. Matouše popisuje příchod mudrců v den narození Ježíše v Betlémě. Mudrcové přišli z východu, aby se poklonili dítěti a přinesli mu dary. V roce 1194 byly převezeny z Milána do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky tří králů. V té době došlo také k definitivní podobě tříkrálové tradice. Z mudrců se stali králové Caspar (Kašpar), Melichar a Baltazar. Jejich počáteční jména C + M + B (u nás K + M + B) se psala spolu s příslušným rokem svěcenou křídou na dveře. Tento význam počátečních písmen je sice starobylý, jedná se ale o pozdní výmysl. Ty tři litery jsou zkratkou požehnání „Christus mansionem benedicat“ (Kriste požehnej tomuto domu). Dále se dělá na dveřích domu trojí znamení kříže jako pečeť. Jsou-li dveře zapečetěny, nemohou dovnitř mocnosti zla. Byla to ochrana obydlí pro celý nový rok. Na tento svátek je zvykem odstrojovat vánoční stromeček. Dříve bývalo zvykem jeho dřevem na druhý den zatopit, uvařila se káva a tímto se udělala pomyslná tečka za Vánocemi.
Já se letos ještě nemohu s vánocemi rozloučit. Stromeček je pořád krásný a mám pocit, že při těch dlouhých temných večerech a ránech se bez veselé výzdoby, osvětlení a svíčiček neobejdu. A tak využiji druhé verze tradice, která říká, že pokud neodklidíme vánoční výzdobu na Tři krále, tak to máme udělat 2. 2. na Hromnice. (Hromnice je lidový název pro Svátek Uvedení Páně do chrámu, kterým dříve končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu.) Nevím, jestli moje výzdoba vydrží až do té doby, ale letošní magické datum 2. 2. 2020 se mi k ukončení něčeho starého a k zahájení něčeho nového moc líbí.
Po svátku Tří králů začíná Masopust. Je to slavnostní období mezi Vánocemi a postní dobou před Velikonocemi. Představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabijačky a také svatby.
Přeji Vám krásné prožití tohoto období a těším se s Vámi na dalším blogu o tradicích na konci Masopustu a začátku Velikonočního období.