aneb S chutí do nového roku
Už je to tady. Právě jsme všichni v novém roce. Možná řeknete „No a co? To přece všichni víme.“ Víme. Jasně. Ale opravdu si to uvědomujeme?
Člověk si vždy plně uvědomí hodnotu toho, co má, až to ztratí. V tomto případě je to ale fatální. Pokud ztratíme realitu, znamená to konec. A tak se poslední roky snažím pracovat na svém uvědomění toho nejúžasnějšího daru, který jsem kdy dostala – toho, že žiju.
Takže nyní máme před sebou další rok. Další rok života. A ten bude takový, jaký si ho uděláme.
Možná to zní jako provokace. A to bych také chtěla. Já si roky myslela, že moje realita je daná zvenku. Jaká jsem – to tak je, jak a kde žiju a pracuju – to tak je, jaké mám kolem sebe lidi a jak se ke mně chovají – to tak je. A já, že mohu ovlivnit jen část své současnosti a své budoucnosti. A taky jsem byla přesvědčená, že to chce strašně moc úsilí, a že to znamená přemáhání a oběti. Dnes, po zkušenostech vím, že to tak vůbec není. Nezavírám oči nad tím, co na mě útočí zvenku. To je prostě realita. Je ale jen na mě, jak tu realitu v sobě zpracuju, a co z ní pro sebe vytěžím. Zásadní je náš postoj k realitě. Prožitek je vnitřní záležitost. Je to přesně, jak známé povídání o té sklenici do půlky plné vody. Buď ji beru jako dar – „prima, mám ještě půlku“ anebo ji beru jako ztrátu – „škoda, už mám jen půlku“.
Takže bych nám všem chtěla popřát, aby ta naše sklenice byla naštěstí do půlky plná a my si ji mohli letos naplno užít.
Mám na pomoc sama sobě několik inspirací, které jsem posbírala, a které se mi osvědčily. A ty bych s Vámi ráda sdílela. Budou v některých mých článcích. V jiných zase něco jiného, co čas a život přinese, a co by se mohlo hodit.
Přikládám foto. Co myslíte, že to je?
Tak o tom příště.
